15.

Zano, tak řečený císař římský, míval obyčej tak mnoho vína píti, až i rozumu zbyl a nevěděl, na kterým místě jest, nýbž[bp]nýbž] nýbř nebylo rozdílu žádného mezi ním a mrtvým tělem, kteréž ducha v sobě nemá. Jednoho času, když se tak velice opil a truňky jsa přemožený ležel nic jinák, než jako by mrtvý byl. Tehdy jeho vlástní manželka, císařová Ariadna, majíc takové ožralství u veliké nenávisti, rozkázala jej jakožto umrlého do hrobu císařského vložiti a veliký kamen na vrch hrobu přiložiti. On pak, když se z opilství vyspal a ze sna probudil, přišedši sám k sobě volal, křičel hlasem velikým, nevěda, na kterém místě jest, však nadarmo, nebo se [H6r]číslo strany tisku[90r]číslo strany rukopisumu žádnej ozvati, nad to pak hrob odevříti bez poručení císařové nesměl. Protož za příčinou svého nemírného pití takovou bídnou smrtí z tohoto světa sjíti musil, že jest v tom hrobě hladem a žízní umořen byl. Carion.

Sv. Ambrosius.

Když opilec žere víno, sežrán bude od vína, z čehož ohyzdný Bohu, anjelům ošklivý, lidem mrzutý a sobě najhorší bude, neb přirození své morduje, o zdraví své se připravuje, milost u Boha i u pobožných lidí potracuje a samých toliko ďábluov milost obdržuje.

16.

Bonosus, císař římský, veli[H6v]číslo strany tisku[90v]číslo strany rukopisuce se rád opíjel, takže Aurelianus o něm takto pověděl: Non ut vivat natus est, sed ut bibat, jako by (prý) ne k životu ale k samému pití narozen byl. Když k témuž císaři legátové vysláni byli, tak jim mnoho vína připíjel, až je i vopil a tu skrz rozličné[bq]rozličné] rozličně řeči neb otázky mnohé platné a tajné věci na ních vyzvěděl, kterýžto také, ač mnoho pil, však předce při dobré[br]dobré] dobrě paměti zůstával. Preterea tantum mingebat, quantum biberat, sic ut eius Vesica nunquam grauaretur.cizojazyčný text Když pak byl jednoho času lid jeho vojensky od krále, tak řečeného Probo, v bitvě přemožen, zastekši sobě, sám se zoumyslně oběsil. Tehdy ti, kteříž jeho znali a mímo něj jeli, pravili, že to ne lidské tělo, ale džbán visí. Rauisi. et Flavi. Vopisc.cizojazyčný text

Abakuk v 2. kap.: Běda tobě, jenž naléváš příteli svému a přiměšuješ k nápoji žluč[bs]žluč] Zluč svou, aby ho opil a viděl hanbu jeho. Nasýcen budeš také hanbou místo cti a chvály.

17.

Albonius, král longobardský, když času jednoho v Veroně, krásném městě, kdež stolici království svého postavil, vína mnoho pil tak, až se velice v tom kvasu rozveselil. I poručil sobě přinesti koflík zlatý, v němž byla zadělána leb aneb díl hlavy Komunda, tak řečeného krále sepidského (jehož byl Albonius v zemi uherské zabil a dceru jeho sobě za manželku vzal), a vypivši z něho víno, kázal jiného naliti a poslal [H7v]číslo strany tisku