převyšova[95r]číslo strany rukopisula. Potom divným božským soudem a jeho svatou mocí tak jest potřína a poražena, že velmi v těžkou a neobyčejnou nemoc upadla, takže žádný z lékařův nemohl porozuměti, odkud by jí ta nemoc a ten přílišný nedostatek na její tělo přijíti měl. Ač mnohá jí podávána byla lékařství, nechtěla a nemohla jich pro nezvyklost přijímati. Po malém času všecko tělo její počalo se na ní padati a smrad neobyčejný z toho neduhu vycházel, takže žádný z služebníkův ani z služebnic pro smrad přílišný nemohl při ní zůstati jedinou toliko hodinu. I vyhledali velmi nuznou služebnici a jí dobře platili, aby jí jísti podávala obyčejných pokrmuov. Kterážto pro přílišnou svou chudobu činila a ten neobyčejný a jiným nesne[H11v]číslo strany tisku[95v]číslo strany rukopisusitedlný smrad snášela, aniž by i ona toho činiti mohla, kdyby vždycky nětco silně vonného u svého nosu neměla. Ta pak kněžna za dlouhý čas tím spůsobem od Pána Boha trestána byla, až tak život svůj velmi bídně a mizerně vykonala. Petrus Damianus a Vincenti v 26. kníze.

Kdož se svévolně ve všelijaké rozkoše vydává, ten nemocí mnohých i smrti sám sobě příčinou bývá.

21.

Ludovicus Vilhelmus, biskup magdeburský, učinil slavné hody a na ně pozval najpřednějších z města Magdeburku, kteříž s manželkami i s dcerkami při[H12r]číslo strany tisku[96r]číslo strany rukopisujeli a takové posvícení s biskupem svým na rathauze k těm hodům a kratochvilím místu obraném a pěkně ozdobeném okvasiti a veseli býti umínili. Kdežto rozveselivši se, rozličné hry, tance jeden přes druhého provozovali a častými truňky vína sebe navštěvovali. V tom od velikého skákání a laškování palác ten, na němž tancovali, veliký třeskot z sebe vydal, nejináč než jako by se měl všecken rathauz obořiti.

Tehdy biskup, popadši za ruku jednu paní, kteráž najblíž od něho stála, chtěl předně z toho palácu po kamenných schodích sjíti a tak nětčeho zlého ujíti, ale ty stupně kamenné se zvrátily a na něj s tou paní i na jiné, kteříž za ními pospíchali, se obořily a do smrti potloukly. To se stalo léta 1382, jakž Alber. Cra. Li. 10. o tom vypisuje.