[76v]číslo strany rukopisulahodný jed, sladký hřích, kteréhožto ožralství kdož se dopouští, nerci-li hřích činí, ale sám hříchem jest a sebe na věčné zatracení přivozuje.

Přísloví 23. kap.: Nehleď na víno, když se rdí a stkví barva jeho v sklenici, nebo vchází lahodné, ale naposledy uštkne tě jako had a bazališkus a oči tvé uzříť s požádaním cizí ženy.

Horatius pak o spůsobích a vášních ožralcův takto vypsal.

Quid non Ebrietas designat? Operta recludit Spes iubet esse ratas, ad prelia trudit inermere. Sollicitis animis onus eximit, ac docet artes. Faecundi calices quem non fecere disertum?cizojazyčný text

Item.cizojazyčný text

Tunc uenit risus, tunc paper cornua sumit, et Venus in Vinis ignis in igne furit.cizojazyčný text

To jest:

Hleď, čeho opilství nedovozuje.

Že tajné věci vyjevuje.

V ledačemž chce naději míti.

Nebranného bude k bitvě honiti.

Starost a péči odnímá.

Rozličné umění v mysl dává.

Mnohý jsa střízliv nerád mluví.

Opijíc se ledacos propoví.

Jiný pak bude se smáti.

A chudý také nětco chce býti.

Tak smilstvo z vína svú moc má.

A jako oheň ohněm se zmáhá.

Příklad střídmosti v pokrmu a nápoji.

Když králi spartánskému, Thali, tak řečený národ, odeslali skvostných pokrmův a jídel jiných a jiných, bohatě i rozkošně přistrojených a mouky nětco, nic jest od nich přijíti nechtěl kromě mouky, jiné pak jídla a pití rozkázal, aby sobě zase domů nesli. Ale když oni za to žádali, aby od ních takový dar z lásky přijal a jich nermoutil, poručil, aby to všecko Holotám rozdělili. Holótové pak byli otrokové Spartanských. I tázali se téhož krále, proč by to učinil? Odpověděl jim, že není náležitá věc, aby ti, kteříž se v ctnostech a v udatnosti cvičí, stkvostných pokrmův, drahých pi[G6r]číslo strany tisku[78r]číslo strany rukopisutí a lahudek požívati měli. A tím trestal jejich zhovadilost a neprůbicvičnost, moudře ukazuje to, že nic není tak potupeného a otrocského, jako život svuoj jídlu a pití neb břichu k vůli i jiným rozkošem oddaný míti. Elian. lib. 14.

Bývá ráno bledé tváři,

kdo dlouho na noc večeří,

neb tělo jsa obtížené,

včerejším hříchem zemdlené,

obraz boží v nás snižuje,

duši k zlostem přivozuje.

Kdo pak střídmý spat jde,

ráno čerstvě svůj pluh vede.

Cyrus, kníže perské, jsa chován v mladosti při dvoře Astiagesa krále, jakožto u děda svého, uzřel dvořenína jednoho, řečeného Sakkus, kterýž pití [G6v]číslo strany tisku