jablka pod věčnou pokutou zapověděl, tehdy se hned spatří, jak velikej oučinek anebo hřích jest. O jablko není činiti, ale o neposlušnost a zhrzení samým Pánem Bohem a rozkazem jeho, poněvadž se vícejí líbí Pánu Bohu poslušnost nežli oběti, jakž Samuel prorok Saulovi králi pověděl. Protož z toho rozuměti můžeš, jak o vožírání a sebe přeplňování, tak o jiných všech hříších, kteří skrze ožralství se dějí, kterak je při sobě, lehce-li, či těžce, jeden každý má vážiti.
Opilství.
Co pak, kdyby mi můj pán připil, neměl bych ho poslechnouti a jemu splniti?
Střídmost.
Nemáš, nebo sem ta řeč apoštolská přináleží, že sluší více Boha poslouchati nežli lidí (v Skutcích apoš. v 5. kap.).
Opilství.
Tehdy by to nebylo pravé propovědění, kdež se vůbec řikává, čí chléb jíš, toho píseň zpívaj?
Střídmost.
Jest dobře povědíno, kdyby se jen tomu právě rozumělo, čí chléb jíš, také píseň spiváš, to jest, tehdáž, když činíš nebo mluvíš to, což pán tvůj rozkazuje dobrého a jemu platného neb užitečného, pokudž se proti vůli boží něčeho v tom ve všem nerozkazuje a neporoučí, jsi povinen poslouchati a tak činiti, poněvadž na jeho chlebě jsi, pakli by se co proti Bohu působiti mezi tím poroučelo, již té písně zpívati nemáš, nebo vyznati musíš, že Pán Bůh jest také a předně tvůj pán a že jeho chléb předně jíš, jakž za něj každého dne v modlitbě svaté prosíváš, chléb náš každodenní daj nám dnes. Protož z toho již jde, že přede všemi věcmi Pána Boha tvého píseň předně zpívati jsi povinen, totiž mluviti a činiti, což se Bohu líbí, a ne, což by proti jeho vůli bylo.
Opilství.
Když jest pak vejborně dobrý víno, k tomu barvy pěkné, medle proč bych se ho do vole nenapil dřív, než by je jiní vypili?
Střídmost.
Aby se dobré víno pilo, jest od Pána Boha proto stvořeno, však na ten spůsob, jakž často dotčeno. A Eklesiastikus učí v 32. kap., aby střídmě bez opíjení užíváno bylo. Ale nyní vinní molkové nastali, když slyší o dobrém vínu a vidí je býti pěkné barvy a dobré chuti, že ho neodejdou, až všeckno i s kvasnicemi vypijí, na střízlivost zapomněvše, od ní všelijak daleko odstoupili, k tomu toliko se přičiňují, aby v sudu nic nezustávalo. Protož dobré jest v paměti míti, žehrání
