vína, do kteréhož několik žejdlíků se vlívá a mohlo by se tím truňkem jiných deset neb patnáct osob poctivě poděliti. Ano nastali i takoví nestoudní, Boha prázdní, mrzutí pitelé, že pije-li ten, komuž připito, pomalu praví, že by v takovej žaludek našpráchali. Druzí mocí jiného píti přinucejí, mluvíce tak, neučiníš-li mi toho k vůli, dokud živ, pro tebe také nic neudělám, ani tě v čem fedrovati budu. V čemž ani těmi pohružkami ustrašiti se dáti nemáš, pamatujíc na to, že jest to proti Pánu Bohu a slovu jeho svatému, i také bližnímu svému pohoršení na sobě dáti a sebe mnohých nestydatých hříchův oučastna činiti. Protož opři se a nevaž sobě proto i nějakého posmíšku aneb protivenství uhoniti, nebo kdyby pro Boha a přikázaní jeho tak malé věci neměl snésti a podstoupiti, nadto pak, když by k tobě pro slovo boží příkřejí přistoupeno bylo a hrdla se dotejkalo, jak by stálý byl, rozuměti se může. Onací mučedlníci a rytíři již nastali, že aby na sebe dosti chaterného člověka hněvu nepozdvíhli a nezbouřili aneb přízně u možných nestratili, radějí proti Pánu Bohu zle činí a přízeň boží stratiti se opovažují.

Opilství.

Mně se vidí, že nemám tak velikého hříchu, splňujíc aneb pijíc polovičku a plnou, jako kdybych v šénkovním domě ustavičně sedě hral, svůj statek utráceje mrhal aneb jiného též o jého připravoval?

Střídmost.

Ej, buď ten menší, aneb onen větčí hřích proto tebe to neočišťuje, ani tobě svobodu k hřešení pouští. Pravý křesťan má se toliko podlé samého slova božího říditi a zpravovati, a ne podlé mozku a rozumu svého. Neb co Pán Bůh slovem svým zapovídá, to nemůže malý hřích býti, by pak dosti chaterná věc proti jiným hříchům býti se zdála. Tak naší první rodičové, Adam a Eva, jablko z stromu zapověděného v ráji utrhše, že jedli, zdá se sama v sobě věc velmi špatná býti, ale jak jest Bůh pro to na ně vysoce rozhněval a je pokutoval, není nám neznámé, neb my synové a dcery jejích dosavád laskominy máme a do smrti své toho jeden každý z nás zažívati musíme. Co jest bylo to jablko, rozum ukazuje, že jest jablko jablkem. Ale když se gruntu a zápovědi šetří, že Pán Bůh rozkázal Adamovi a Evě, ze všech všudy štěpův rajských ovotce jísti, kromě toliko jeden strom jiných vymínil a jísti z něho