jejích vlastní věc byla, a ne boží, anebo že by nětco od pokrmův jísti zapovídali a nětčeho jísti svobodu dávali. Takový oumysl při naších kněžích jest nikdý nebyl to vyměřovati.
Než těla našeho jest již taková zlá zvyklost a povaha, že hned z prosta žádné pravé míry při užívání pokrmů a nápoje míti a zachovati nechce. Ano když se co slušného a dobrého nařídí, nemůže v tom spůsobu zůstati, aby se od mnohých hned jináč nevykládalo a na protiv nečinilo, což se snadně z tohoto poznati může, když se od vrchnosti zapovídá zbyteční a daremní náklad na drahé oděvy, tehdy někteří tomu tak rozumějí, že již nechajíce těch skvostných a nákladných šatův, mají nečistotně, špinavě a otrhaně choditi. Pakli se napomínají k užívání slušného a náležitého oděvu, opět mnozí to tak vykládají, že se do zlatohlavu, stříbrohlavu, v aksamíty a v jiné drahé hedvábné věci obláčeti a jích každodenně užívati mají, by pak to na jejích stav a povolání nenáleželo etc.cizojazyčný text Tak také když slovem božím se napomínají, neopíjejte se vínem, tak tomu rozumějí, aby nechajíce vína, pivem se ožírali, a tak vždy své ožralství provozovati a je vymlouvati mohli. Jiní opět Davida krále žalm 103., v němž pokládá, že Pán Bůh vyvedl z země víno, aby srdce člověka obveselovalo. Tak vykládají a rozumějí, že u vína a u piva, aby se ním veselili, ustavičně co u lochu ležeti mají, ale slovo boží a všickni upřímní a věrní kazatelé vína, piva ani jiných kterých koli darův božích nám daných nikdá nezapovídali užívati. A zase aby se ožírali, rozkoš plodili a lehkomyslně i nesmírně toho užívali, k tomu také nepovolovali a žádnému v tom nefolkovali. Protož ty, milej bratře, mužeš dobře s bázní boží užívati darův božích, jísti a píti, co potřeba káže a nepotřebať kartousem býti.
Opilství.
Já mám za to, že není hřích, když bych jen jednou dobrý rauš dostal?
Střídmost.
Co prej jeden rauš? Jest i to mnoho, nebo kdo jednou rauš dostane, ten nemůž býti střízlivý, nemůž se také právě modliti, ješto každého času modliti se máme, poněvadž nikdý sebou bezpeční nejsme. A slovo boží napomíná vždycky se modliti a neustávati, což na pobožné lidi sluší.
Tehdy z toho pochází, že
