kvělte všickni, kteříž pijete víno a mest, neb jest odjato od ust vaších.

24.

V Švejcařích, v městě svatého Havla tak řečeném, 31. dne měsíce maí, léta 1556 v jisté pravdě se stalo, že jeden tovaryš řemesla koželuzského, šedši na víno s jinými sobě rovnými, opil se velice, z toho potom hanebně lál, sakramentoval, jakž takových lehkomyslných obyčej jest, a nenutíc ho k tomu žádný, sám se klel a vysoce častokrát zaříkal, že půjde-li nazajtří k svému mistru na dílo, aby mu čert hlavu strhl. Nazajtří, vyspavši se z ožralství, pamatoval dobře na svou Boha prázdnou řeč a své klení, neb mu to také jeho tovaryši připomínali, ale on přičítal sobě to k obyčeji, že když ožralý jest, tak mluvívati zvyklost má. I obávaje se mistra sveho, aby od něho trestán nebyl a pokuty starším tovaryšuom dáti nemusil, kdyby se k své práci nenavrátil, šel předce. A majíce již nedaleko dojíti, potká se s ním veliký černý pacholek, řkoucí mu: Slyšíš ty, tovaryši, víš-li o tom, že jsi mi se včera sám dobrovolně v moc dal, jestliže své připovědi skutkem nesplníš, protož ty jsi můj a mohu tobě, co chci učiniti. Tehdy se mládenec velice ulekl a prchnouti chtěl, ale ten černý pacholek uhodí ho po zadu tak velice, že hned tu na zemi padl, maje ruce i nohy polámané, až se z místa hnouti nemohl. Lidé, trefivši na téhož mládence, dívili se velice, odkud by mu se to tak rychle stalo. On poručil se do jednoho domu nesti, a tu potom všeckno, jak se s ním dálo, vypravoval i tovarýšů svých, aby se neštěstím jeho káli a k tomu podobného klnutí a zlořečení proti Bohu i lidem, a zvláště pak ožralství, s pilností vystříhali, prosil a napomínal. Fince. Lib. 2.

Chrisostomus.

Žádná věc bližšího přítele ďábla nečiní jako opilství, neb ďabel skrze ně s člověkem vchází v přátelství a vede ho podlé své vůle ve všeliké hříchy a nepravosti.

Kdo se chce všelijakých hříchův uvarovati, ten se má zlého tovaryšstva vystříhati. Totiž těch, kteříž nesmírně a hovadsky pijí a hanebných nectností přitom se dopouštějí. Nic dobrého nemluvě ani nesmejšleje, toliko k svini, k hovadu se přirovnávaje. V hříších jako v blátě ve dne i v noci kálejíc a tak hrdla ani duše své v tom nelitujíc.