Předložení k čtenáři.

Když zvíře mezi mnohé psy přichází,

těžce od ních s celou koží vychází,

a ten, kdož se mezi hady dostane,

takový jistě řídko zdráv zustane,

leč by tolikéž jim rovným hadem byl,

tak by snad ač ledva pokoje užil,

itemcizojazyčný text kvítek krásný brzy usychá,

když se ho věc jedovatá dotýká,

ták člověk nemůž býti bez nakažení,

ani bez dobrých mravův porušení,

když cechuje, hejří s nešlechetnými,

lidmi Boha prázdnými, vožralými,

leč by byl oumyslu v dobrém stálého,

a jako železo, ocel pevného,

zlých v zlostech nechtěje nasledovati,

nýbrž jejích skutkův se varovati,

ale že se toho dostává pořídku,

protož střež se ožralcův péčí všelikú.

Rozmlouvání kratochvílné a užitečné Střídmosti s Opilstvím. Střídmost ukazuje, že Opilství velikým hříchem jest, a začínají takto:

Opilství.

Kterak jest to, že někteří kněží neničko tak hrubě na ožralství dorážejí a těžkým hříchem je býti praví?

Střídmost.

Že proti opilství kněží káží, činí to náležitě, poněvadž jest ožralství hřích veliký a od Pána Boha vysoce zapověděný, vydávaje na ně hroznou bídu. U Ezaiaše proroka v 5. kap. řka: Běda vám, běda, kteříž vstáváte ráno k opilství, abyšte pili až do večera a vínem hořeli, housle, smyčec, buben, pišťalku a víno na kvasích vaších majíce. Dílo pak boží kdy vyhledáváte? Ale že často proti opilství káží a lid od něho odvozují, děje se to také slušně a spravedlivě, nebo ožralství jest mrzuté a Bohu převelice ohyzdné, od něhož i svatý Pavel vnuknutím Ducha sv. přísně odvozuje (v 1. Korin., v 5. a v 6. kapitole), kdež dí: Neopijejte se vínem, v němž smilstvo jest, neb ožralci, smilníci, cizoložníci královstvím božím vládnouti nebudou.

Ač tomu již mnozí místa dáti nechtějí a nevěří, aby opilství mělo býti hřích, nýbrž za moudrost a ctnost chvalitebnou je drží, jakž se to obyčejně spatřuje, že ti chváleni a za poctivé držáni bývaji, kteříž mnoho píti mohou a splniti uměji a v tom ustavičnou zvyklost mají. A zase: Ti v posměchu a v lehkosti zustávají, kteříž při kvasích píti dobře neumějí, aneb s jinými takovými ožralci v tom se srovnati nechtějí.

Protož jest potřebí, a jsou tim všickni kněží podlé povinnosti a ouřadu svého od Boha zavázaní, aby proti takovému neb jinému hříchu, což najvíceji mohou, žehrali a lid z toho trescíc vyvozovali, mohli-li by kteří ještě od toho odvedení a získání býti, aby