Příkladné naučení z promlouvaní některejch mudrcuov, vedouce od ožralství k střízlivosti a střídmosti.

I.

Sokrates, vzáctný mudřec, pověděl jednoho času, že mnozí lidé se domnívají, že jsou pro to na světě živi, aby jedli a pili, ale já pak pry proto jím a piji, abych živ byl.

II.

Když se jeden ožralec vyhluboval před Aristipem mudrcem, kterak by mnoho vína mohl vypiti, a že se brzy neopije, odpověděl mu proti jeho řeči a řka: Medle, čím se to chlubíš, ješto i velbloudi také to umějí, a tak tomu ožralému oslu slušná odpověď dána.

III.

Demokrates, jsouc náramně opitej, oblékl se v ženské roucho a před spoluhodovníky tancoval jako jiná žena. Na druhý den potom zase přišel k Titovi Qvintiovi prosíc, aby mu byl nápomocen proti Mesanenským, kteříž mu se zprotivili a od něho odstoupili, aby je mohl zase k poslušenství přivesti. Tehdy Titus odpoví mu takto: Divím se tomu, že ty, bejvaje začasté vopilej, takovou věc na mně žádati umíš, kterážto žádost na hrdinskýho a statečnýho, a ne na ženskýho muže náleží, kteroužto řečí Demokratesovi o jeho všetečnosti na rozum dal, že není chvalitebná věc, jak se opíjeti, tak své mužské srdce v ženské skrze roucho proměňovati.

IIII.

Diogenes Cinikus když spatřil na domě jednoho ožralce napsáno, že by ten duom na prodaji byl, takto k tomu řekl: Sciebam quia Vini crapula obsessus facile Domum euomeres,cizojazyčný text já (pry) dobře vím, že chut dobrého vína a vláčka jeho tobě to činí, aby dům odbyl a všecko svý jmění prošlemoval. Bruso.

V.

Galenus, kníže všech lékařů, v druhých knihách svých píšíc o zachování zdraví, vejslovně toho dokládá, že dětem a mladym lidem až do let dvadcíti nemělo by se vína k opíjení dávati, proto (pry), že když je piji, nic jinák není, než jako by oheň k ohni přidávali, nebo ačkoli při lidech mladých nezdá se pojednou žádné škody činiti, však pomalu a znenáhla jde a se vleče, až potom patrně klouby i přihbí a vnitřní oudy souží a podejme, že jim potom s těžkostí zcela spomoci může.

Fecundi calices, amor immoderatus edendi, eneruat vives corporis atq. animi.cizojazyčný text

VI.

Plutarchus vypisuje o Spartánských, že měli za obyčej, když jsou chtěli svou mládež od opilství odvozovati, jakožto od nejhanebnějšího skutku, tehdy na jejich svadebnich veselích aneb vejroční slavné památky sedlské zhovadilé pacholky vínem zopíjeli, tak, až se jako jiné svině před ními váleli a ohyzdné, šeredné i ošklivé posuňky své přede všemi okazovali. Tehdy Spartánští přivedli mezi ně své syny,