[174v]číslo strany rukopisupastýři, lúpíce ovce Kristovy a nakládajíce na diáblovy kurvy? Berúce zboží od lidí, almužny a desátky, a obětují je diáblovi. A majíce napřed jíti a vésti lid po Kristovi, i vedú zlým příkladem v hrdlo diáblu. Majíce za se i za lid dóstojně Bohu tělo Kristovo obětovati, i smějí jako Jidáš, zrádce nevěrný, neduostojně jeho svaté tělo přijímati. Běda, běda pastýřóm takým, v pravdě zlodějóm a lotróm a hltavým vlkóm. A neviem, kterak těch cierkev svatá pozbude, nepřičiní li se k tomu obec tím řádem, jakož jest Kristus a sv. Pavel položil. Dajž milostivý Spasitel, abychom všichni hřiechóv se varovali, oni ženim nechali a Krista v ctnostech následovali, nechajíc zlého obrokóv a zboží dobývaní a též i zlého utracování a dávajíce lidu činy dobrými i slovem božím naučení.

Ještě vzpomenuch, že měněním far svatokupčí a najímaním v směnění mnoho chytrosti běží. A že vždy znova každému kostelu [175r]číslo strany rukopisupéči duší kupují, kto je z hřiechu vymluví? Též že znajímá kostel i pase se v městě bez práce a nájemník pilen jest, aby střihl i zdojil ovce. Onde zakazuje třidceti mší, jednak zaprosí deset mší, jednak u kříže u veliký pátek pět groší pro pět jiezev Kristových položiti velí, jednak tři libry vosku káže dáti Bohu, a sobě vezme, aby prodal. Jednak sviece krásné káže obětovati, aby mohl je přetočiti. Kdeť se staví, dokud peněz, které má dáti z nájmu, neuhoní? Kristus die: „Zloděj nepřichodí, jedné aby kradl.“ Kto zloděj? Die Kristus: „Kto jinudy vstupuje nežli dveřmi, zloděj jest a lotr.“ Kterými dveřmi? Ježíšem. Co j’ Ježíš? Spasení. Protož ktož ne pro lidské spasení a své, ale pro své lakomství nájemníkem jest, zloděj jest a lotr. Ovcí nedbá, neb jemu nepříslušejí. Lotr lotru najal ovce, tento drží a dojí a onomu podává a ten bez práce lúpežem se krmí. Ó, by některý[m]některý] niekterzy se z nich rozpomenul jako onen lotr na kříži, že Kristus bez viny své ovce vykúpil a poželel, řka: „My oba jsva vinna,