[159v]číslo strany rukopisuvěříme, takže což dobrého se stane od koho, že to všickni milosti synové mají spolu. Spěje li kto, v milosti jsa, páteř, tehdy světí v nebesích chválé z toho Boha, a u předpeklí ač kteří sú, ti spíše zproštěni budú. A kteří zde jsú, ti pomoc mají proti diáblu, proti světu a proti tělu. A tak jest to obcování od Boha položeno, že jakž by kto kolivěk chtěl, aby jiný syn boží nebyl toho obcování účasten, tak ihned sám byl by toho účastenství zbaven. Protož věrný křesťan pilen jest, aby přikázaní boží naplnil, a tak aby všeho bratrstva křesťanského byl účasten. A netřeba jest peněz a listóv od koho na to bráti, neb má jistotu od Krista. A čím více otce a bratra Krista miluje a jeho plní přikázaní, tím jest více účasten svatých obcování. Ale není lidu oznámeno to svaté obcování, protože nemnozí o něm káží, a také proto, že bratrství od lidí vymyšlené jest velmi pro lakomstvie zvelebeno. A tak již to bratrství roste, že koliko jest řemesl v mě[160r]číslo strany rukopisustě, toliko chtí míti těch bratrství. A jedno slyším bratrství mezi farářemi a mezi panošemi, jež sú v to bratrství vtáhli, že sjedúce se k jednomu jeden den a potom k jinému jiný den a tak pořád, velmi v jedení a v pití se bratří sami objedí neb opijí a obžerú, a na chudé nezpomenú, doma mše zmeškají a vrátiece se z bratrských hodóv, za několiko dní neztřézvějí. A tak přestupují svými hodováními zákon a bratrství Kristovo. Najprv proti tomu slovu činíce, jakož die sv. Pavel[254]na okraji připsáno „Rom 13“: „Zavrzme skutky temnosti a oblecme se v odění světlosti. Jako ve dne poctivě choďme, ne v hodováních ani v opilstvích.“ Aj, teď nazývá sv. Pavel hodování a opilstva skutky temnosti. Protože vedú do věčné temnosti a že zatmievají rozum člověka, aby neznal sebe sám i Pána Boha. Což tehdy ta hodování sú pomocna těm bratřím? Divná věc! Chtí sobě častú[255]původně v textu „částku“; opravenou touž rukou rozkoší dobýti odpuštění hřiechuov a