a slyšme, žeť die: „Jáť sem cesta, pravda a život.“ Cesta v příkladě, pravda v zaslíbení a život v odplacení. Cesta v příkladě, jíž kto jde, nezablúdí. Pravda v zaslíbení, že co jest slíbil, to naplní. A život v odplacení, že sám se dá u věčné radosti ku požívaní. Jest také cesta, že vede k spasení. Jest pravda, že v rozumu věrným svítí. A jest život věčný, v němž živi budú na věky v radosti všichni vyvolení. K tomu životu a tú cestú a pravdú chci jíti a jiné táhnúti.

Tyto sem kniežky napsal věda, že ani chvály, ani milosti, ani užitka tělestného od kněží lakomých i od druhých světských neobdržím. Neb těch věcí od nich nežádám, ale od Boha odplaty a jich spasenie. A potká li mě jich hanění aneb trápenie, to sem před se položil, že lépe jest pro pravdu smrt trpěti než pro pochlebenství časnú odplatu vzieti. A také že die sv. Pavel: „Bych se lidem líbil, sluha bych boží nebyl.“ Rozuměj: bych se líbil lidem pochlebenstvím, sluha bych boží nebyl, protož varuji se pochlebenství, abych i jich i sebe nezmeškal a nezprznil pochlebenstvím. Upřiemo a sprostně sem řeč položil, zda bych co mohl svatokupecství poraziti a vypleti. K tomu rač pomoci milosrdný Spasitel. Jehož léta tisícieho čtyrstého třinádctého na den jeho v chrámě obětování od Panny Marie, od Simeona na ruce vzetí, kterémužto dni Čechové říkají Hromnice. Ktož budeš čísti, patřiž, že úmysl muoj nenie, aby dobří byli pohaněni neb nuzeni. Ale aby ti od zlosti se ostřiehali a zlí, aby se pokáli. Amen.