duchovnieho, jako oni sú vyvrženi z chrámu tělesného. Neb každý den pán duom otce svého, to jest svatú cierkev navštěvuje a zaneprázdnění s zisky zlými vymítá. A jedním hřiechem vinímá kupce i prodavače. A prodavači sú, kteříž svěcenie za odplatu dávají. A kupci sú, kteříž za pravdu penieze dávají. A dadúc penieze prodavačóm, kupují hřiech. Znamenáno má býti, že die Čtení: „Stoly penězoměncóm a stoly prodavačóm holubic převrátil jest. Co skrze stoly penězoměncóv? Jedné oltáři se rozumějí, kteříž lakomstvím zlých kněží činí se stolové penězoměncóv. A co skrze stolice prodavačóv holubic? Jedné mistrské duostojenství v cierkvi svaté se znamenává, kteréžto duostojenství, když bude k zisku obráceno, bude v nic obráceno. A co skrze holubice? Jedné Duch svatý se znamená, jenž se nad Pánem Ježíšem v holubičím podobenství ukázal. A kteří sú, jenž holubice prodávají? Jediné ti, kteříž Ducha svatého, ruce vzkládajíce, za dary dávají. Ale Pán stoly prodavačóv holubic převracel, neb takých kněží dary kazí. Neb kterýž kolivěk biskup dar Ducha svatého prodává, ještě ač před lidmi biskupským rúchem stkví se, již před božíma očima kněžství zbaven jest. Protož i svatá ustavení svatokupecské kacieřství klnú a kněžství zbaviti přikazují ti, kteříž za dání dar Ducha svatého peněz hledají. Tak píše bez přetržení ten svatý biskup.

[Kapitola]text doplněný editorem III

Pro lepší poznání svatokupecství hodné jest ještě položiti, odkud se počalo. A máme Písmo, že i v Starém zákoně i v Novém to kacieřství bylo jest. A ač dva jsta otce toho hřiecha: jeden v Starém zákoně, řečený Gezi, druhý v Novém, řečený Šimon. Prvý, jenž jest vzal dary již za uzdravení od malomocenství od Namana, druhý, jenž jest podal peněz apoštoluom, chtě moc míti, aby ruce na lidi kladl, aby Ducha svatého přijímali. Avšak chci oznámiti svatokupce zjevněji, kteří jako synové, ty zlé otce majíce před sebú, v jich škorně se obúvají. Věziž, že jako od Šimona slovú Simoniaci neb Šimonité, též od