k směnění duchovní věci za neduchovní. A že muož člověk kúpiti dobře království nebeské, jenž jest blahoslavenstvie, dí Pán Buoh skrze Isaiáše proroka: „Poďte a kupujte bez střiebra.“ A Spasitel dí, že: „Podobno jest království nebeské člověku kupci, jenž hledá dobrých perel, a když nalezne jednu drahú perlu, jda, prodá všecky věci, kteréž má, i kúpí ji“. A tak sluší člověku kúpiti svatú věc. Nébrž nebude míti radosti nebeské, nekúpí li jie. Též také muož kazatel neb mistr pilně proměniti učení za potřebu tělesnú. Neb dí sv. Pavel: „Poněvadž my vám dáváme duchovní věci, neveliká věc jest, že bychom váše tělesné věci brali.“ Protož aby věděl, že svatokupecství má pochop neb hniezdo ve zlé vuoli. Řečeno jest, že svatokupecství jest zlé přivolení k směnění. A z toho také máš, že ne toliko, kdy již trh se stane neb mlčedlivá směna duchovní věci za neduchovní, jest svatokupecstvie, ale když má člověk nezřízenú vuoli k tomu k směnění. Jakož smilství prvé jest hřiech smrtedlný v duši a potom v skutku. Ale jest tuto jedna těžkost v tom, co slove věc duchovní, poněvadž každý, jenž smrtedlně hřeší, jest svatokupec, neb prodává duši svú diáblu a dóstojenství člověcké, jenž jest duchovní věc. Protož tu věz, že zvláště slove svatokupecství nezřízené směnění mezi lidmi vedlé duchovnieho úřadu domu božieho. A sprostní mnějí, že by nikdy nebylo svatokupecství, jedné když by se tržil kněz o tělo boží, řka: „Co chceš dáti? A dámť tělo boží.“ Neb „Zač dáš ten oltář, kostel neb jiný obrok?“ Ale světí, jenž Písmo umějí, ti váží zlú vuoli, jíž člověk za duchovní věc žádá odplaty tělesné neb přízně a chvály. Protož die sv. Řehoř: „Jsú mnozí, jenž peněžitých daróv od svěcení neberú, avšak svěcení pro lidskú přiezen dávají. A z toho dávaní chvály toliko lidské odplaty hledají. Toho daru, jejž sú darmo vzali, darmo nedávají, poněvadž z daného úřadu svatého penieze přízni