němžto dnú trpící ležieše. Mc2,5 A když vidě Ježíš vieru jich, vecě dnu trpíciemu: „Synu, otpúštějíť sě tobě hřiechové.“ Mc2,6 I biechu tu někteří z mistróv sediece a mysléce v srdcích svých: Mc2,7 „Co tento tak mluví? Rúhá sě. Kto móž otpustiti hřiechy, jedné sám bóh?“ Mc2,8 To ihned poznav Ježíš duchem svým, že by tak myslili mezi sebú, die jim: „Co tyto věci myslíte v srdcích vašich? Mc2,9 Co jest snáze řéci dnu trpíciemu: Otpúštějí sě tobě hřiechové, čili řéci: Vstaň a vezmi lože tvé a choď? Mc2,10 Ale abyste věděli, že má moc syn člověka na zemi otpustiti hřiechy,“ vecě dnu trpíciemu: Mc2,11 „Pravi tobě: Vstaň, vezmi lože tvé a jdi do domu tvého.“ Mc2,12 A ihned ten vstal jest, zdvih lože, otjide přede všěmi, tak že sě diviechu všickni a ctiechu boha řkúce, že sme nikdy tak neviděli.
Mc2,13 I vyšel jest opět k moři a vešken zástup přicházieše k němu i učieše jě. Mc2,14 A když pominováše, viděl jest Levi Alfeova sedícieho na mýtě i vecě jemu: „Následuj mne!“ A vstav šel jest po něm. Mc2,15 I stalo sě jest, když stoléše v domu jeho, mnozí zjěvníci a hřiešníci spolu stoléchu s Ježíšem a s učedlníky jeho, neb biechu mnozí, jenž následováchu jeho. Mc2,16 A mistři a zákonníci vidúce, že by jedl s hřiešníky a s zjevníky, praviechu učedlníkóm jeho: „Proč s zjevnými hřiešníky a hřiešníky jie a pie mistr váš?“ Mc2,17 To uslyšav Ježíš, vecě jim: „Nemají potřebie zdraví lékařě, ale kteří sě zle mají, neb sem nepřišel volat spravedlivých, ale hřiešných.“ Mc2,18 I biechu učedlníci Janovi a zákonníci postiece sě, i přijdú a řkú jemu: „Proč učedlníci Janovi a zákonníci postie sě, ale tvoji učedlníci nepostie sě?“ Mc2,19 I vecě jim Ježíš: „Zdali mohú synové svatební, dokudž s nimi jest ženich, postiti sě? Kterak dlúhý čas mají s sebú ženicha, nemohú sě postiti. Mc2,20 Ale přijdú dnové, když bude otjat [od nich]text doplněný editorem[4]od nich] ab eis lat. ženich, a tehdy sě budú postiti v těch dnech. Mc2,21 Nižádný záplaty sukna nového nepřišívá k suknu vetchému, jinak otjímá sě příplata nová ot starého, a větčie rozedřenie bývá. Mc2,22 A nižádný nepúštie nového vína v sudy vetché, jinak rozpučí víno sudy a víno sě vylé a sudové zahynú. Ale víno nové v sudy nové puštěno má býti.“
Mc2,23 I stalo sě jest opět, když v soboty chodieše přes obilé, a učedlníci [jeho]text doplněný editorem[6]jeho] euis lat. počeli sú napřed jíti a trhati klasy. Mc2,24 A zákonníci praviechu jemu: „Aj, co činie v soboty, ješto neslušie?“ Mc2,25 I vecě jim: „Nikdy ste nečtli, co jest učinil David, když jest núzi měl a lačněl on, i kteří s ním biechu? Mc2,26 Kterak jest všel do domu božieho za Abiatara, kniežěte kněžského, a chleby posvátné jědl jest, kterýchž neslušalo jiesti, jedné samým kněžím, a dal těm, kteříž s ním biechu?“ Mc2,27 I pravieše jim: „Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu. Mc2,28 Protož pánť jest syn člověka také soboty.“
III.
Mc3,1 I vjide opět do sboru a tu bieše člověk, maje ruku uschlú. Mc3,2 I zachováváchu ho, uzdravoval li by v soboty, aby jej obžalovali. Mc3,3 I vecě člověku majíciemu ruku uschlú: „Vstaň uprostřed!“ Mc3,4 I die jim: „Slušie li v sobotu dobře činiti, čili zle? Duši spasiti, čili zatratiti?“ A oni mlčiechu. Mc3,5 A obezřěv jě s hněvem, zamúcen jsa na slepotu jich srdcě, die člověku: „Ztiehni ruku tvú!“ I ztáhl jest, a navrácena jest ruka jemu. Mc3,6 A vyšedše ihned zákoníci, s herodiány radu činiechu proti Ježíšovi, kterak by ho zatratili.
Mc3,7 A Ježíš s učedlníky svými ustúpil jest k moři a mnohý zástup ot Galilee a Židovstva šel jest po něm, Mc3,8 i ot Jeruzaléma, i ot Idumee, i z Zajordánie, i kteříž podlé Tyru a Sidona, množstvie veliké, slyšiece, které věci činieše, přišli sú k němu. Mc3,9 I řekl jest učedlníkóm svým, aby mu lodíčkú poslúžili pro zástup, aby ho netiskli, Mc3,10 neb mnohé uzdravováše, tak že se naň valéchu, aby sě jeho dotkli, a kolikž koli mějiechu rány. Mc3,11 I duchové nečistí, když ho vidiechu, padáchu před ním a křičiechu řkúce: Mc3,12 „Ty jsi syn boží!“ A náramně hrozieše jim, aby ho nezjěvovali.
Mc3,13 A vstúpiv na horu, povolal jest k sobě, kterýchž jest on chtěl, i přišli sú k němu. Mc3,14 A učini, aby byli dvanádste s ním, aby jě poslal kázat. Mc3,15 I dal jest jim moc uzdravovati nemoci a vymietati diábly. Mc3,16 A vzděl jest Šimonovi jméno Petr Mc3,17 a Jakuba Zebedeova a Jana, bratra Jakubova, i vzdě jim jména Boanerges, to jest Syny hromová, Mc3,18 a Ondřeje a Filipa a Bartolomea a Matúše a Tomáše a Jakuba Alfeova a Thadea a Šimona Kananejského Mc3,19 a Jidáše Škariotského, jenž jest i zradil jeho.
Mc3,20 I přijdú do domu a sjide sě opět zástup, tak že nemožiechu ani chleba pojiesti. Mc3,21 A když uslyšěchu jeho, vyšli sú, aby ho držěli. Neb praviechu, že sě v bláznovstvie obrátil. Mc3,22 A mistři, kteříž ot Jeruzaléma biechu sstúpili, praviechu, že Belzebuba má a že v kniežeti diábelském vymietá diábly.
Mc3,23 A svolav jě, v podobenstvích pravieše jim: „Kterak móže šatan satana vymietati? Mc3,24 A pakli královstvie v sobě sě rozdělí, nemóž státi královstvie to. Mc3,25 A pakli sě rozdvojí dóm v sobě, nebude moci dóm ten státi. Mc3,26 A povstal li jest šatan proti sám sobě, rozdělen jest a nemóž státi, ale konec má. Mc3,27 Nižádný nemóž orudie silného, vejda v dóm, vzebrati, jedné leč prvé svieže silného,
