[8r]číslo strany rukopisujehožto jedinkého, jenž zóstal byl, báchu sě zahubiti přěukrutně. Proněžto stalo sě takto: Když ten jistý Ctirad k tomu jistému miestu přiblíží sě, dievka ta jistá uvázaná k dřěvu pozdvihši hlasu svého, jala sě jest volati a řkúci: „É, mój milý pane! Aj, toť ukrutně dievky této země, protože sem jich tovařistvie jakožto jiné nechtěla sě nadržeti, nemilostivě k tomuto dřěvu mě jsú uvázaly, proněžto napomínám tvú ctnost i prosím tebe, aby mě rozvázal a z jich ruky vyprostiti ráčil, neb ony mocnú tvú jiezdu po této jiezdě uslyšavše, pro strach a pro bázeň preč jsú utekly, a tak já sama nebožičká toto ukrutně uvázanie trpím.“ A těm slovám ten jistý pán Ctirad milosrdenstvím rozželiv sě, nad ní slitovánie maje, sedl jest dolóv z svého koně i rozvázal ji jest, slibuje také, že ji k jejie přátelóm ctně chce dovésti, takž jakž ona prosieše. A kdy již byla rozvázána nešlechetnice něšlechetná, prosila jest jeho lstivě, aby málo tu s ní odpočnul a toho medu, jenžto stáše, aby sě napiti ráčil. To on když učini, prosila jest jeho opět, aby v trúbu, jenž tu ležieše, vesele ztrúbil. Jenž trúbu vzem i jal sě v nie trúbiti. Tehdy pak ihned ty jisté ženy a dievky, ješto sě skrylo biechu v lese, vzvědiechu to tiem trúbením, že Ctirad přijel byl. A takž pak inhned rychle z tajných ztráží ty dievky naň sě obořiechu a tak všecky, kteří s ním biechu, ukrutně jsú zbily. A samého Ctirada jemše, podlé přědměstie vyšehradského hradu přivedly jsú a přěd kniežetem Přemyslem na kolo vzbivše ohavně jsú jej zahubily ty přenectné dievky. V tom úzkém dole, jemužto nynie Botieč dějí, toho jistého času, kteréhož od těch dívek tak nemilostný učiněn jest skutek, slyšeni jsú mnozí diablové tomu smějíce sě pro tak velikú zlost a zlobu té dievky Šárky a tovařišek jejie. A protož ten jistý, ješto jest za Břěvněvským