[88v]číslo strany rukopisujenž Přemysl slúl, byv potom markrabí moravským.
O těch svobodách, že králové čeští od placenie všech daní ciesařských svobodní mají býti a své biskupy sami stvrzovati a k nižádnému ciesařovu dvoru, jedině do Normbergu a do Pamberga
{Hantfest na potvrzení krále českého věčně}textový orientátor
„Fridrik z Boží milosti římský ciesař volený vždycky, dá-li Buoh, přispořitel, král sicilský a vévoda napulský a knieže kaprinský. Poněvadž náš stav ciesařskú moc a ctnost má předjíti i přechoditi, aby netoliko kniežecká dóstojenstvie od našie velebnosti pochodila, ale také i králová, za slavnú a za velikú věc mámy to, že v takém úřadě našeho vládanie jiných království dóstojenstvie rozpořují sě a naše však dóstojenstvie ciesařské skrze to nižádného újma netrpí, ale přispořenie. Proněžto my znamenavše slavnú a pokornú službu, ješto Čechové od stara dávna věrně i pokorně římskému ciesařovi učinili, a nadto nynie pak, že dóstojný král český Otakarus najprvé mezi jinými kniežaty zvláště nad jiné nás na ciesařstvie volil s jinými a tak pak našemu volení ustavičně, snažně a užitečně vždycky nastojí. Protož, jako milý strýc náš dobré paměti král Filip římský podlé rady svých kniežat skrze své stvrzenie učinil jeho králem, toho tak dobrého a dóstojného učiněnie my potvrzujemy a to obnovujemy i pevno činímy našim také stvrzením nadto králevstvie, točíš ode vše dani peněžné našemu dvoru ciesařskému i přědkóv našich platiti obyčejně svobodno činímy a svobodu dávámy věčně všem náměstkóm jeho, kterýžkolivěk král od nich volen bude, chcmy tomu[ds]tomu] komu, aby k nám neb náměstkóm našim přijel a korunu královstvie přijal, jakž toho slušie. Nadto viece všecky ty meze, ješto k tomu králevstvie slušie kterýmžkolivěk činem
