[35v]číslo strany rukopisusě k svému muži navrátiti, protože již skóro najméně bieše na cestě jsúcí, roznemohši sě třetieho dne umřela. To když muž jejie uslyšal, hrozným zámutkem a bolestí byl sě jest zamútil a v tom zámutku po mnohé dni nemohl sě jest ukrotiti. A když jest král Ondřej uzřel, že Vratislav tak srdečně zamútil sě byl pro smrt své ženy, mile a ochotně jest jeho velmi těšil.
Kterak král uheřský želil ženu Vratislavovu a dal jemu dceru svú za manželku a o Spytihněvovi, kterak bratra svého Vratislava odvolal zasě do Moravy a vrátil jemu všecka města zasě
Léto Božie tisíc a sedm uznamenav uheřský král Ondřej vysoké pokolenie tohoto jistého Vratislava a jeho velikú ctnost i šlechetnost, svú dceru jménem Adlejtu dal jest zaň. Uzřev to Spytihněv vévoda český, chtěl sě uchovati snad budúcieho zlého, aby totíš Vratislav bratr jeho mocí krále uherského a pánóv jeho, jenžto jemu velice přějiechu, neobsilně sě i nevtrhl mocně do Moravy, odvolal jest bratra svého Vratislava zasě a jemu ta všecka města u Moravě vrátil, kteráž jemu otec jeho za svého zdravie byl dal. Mátie tohoto jistého Spytihněva léto Božie tisíc a osm Jitka, jižto jest z země české vyvrhl byl, ješto na protivenstvie a na ohyzdu otci jeho za krále uheřského Petra byla sě oddala, umřela jest toho měsíce června i jest pohrabána v luckém klášteře bliz od Znajma, ješto jest byla ona sama založila, a potom z Lúky jejie kosti do Prahy jsú přineseny a podlé muže jejie poctivě jsú pohrabány v kostele pražském.
O povětšení kostela praského skrze Spytihněva a o jeho smrti
Léto Božie tisíc a šedesát Spytihněv vévoda český muž velmi nábožný, obránce a věrný súdcě i dobroděcě všech chudých lidí, byl jest[7]Dále v textu se dvakrát opakuje: byl gt byl gt také velmi mysliv u přispoření služby Božie. A tak když jednú den svatého Václava
