[A3r]číslo strany rukopisua zrostlinách, kteréž pokolení lidskému za pokrm až do potopy světa vydány byly, to že synům, vnukům a potomkům svým až do desátého kolene oznamoval, aby zdravé od nezdravých, užitečné od jedovatých a škodlivých rozeznati a ku pohodlí svému užívati uměli a mohli. Jimž také i dlouhost věku a jasný rozum jakožto bližším té dokonalosti, v kteréž Adam od Boha stvořen byl, velikou příčinu dávali k vlastnímu vyšetřování a zkušování přirozených a hojitedlných pomocí. Odkudž svatí patriarchové i za zvláštní klénot a poklad v rodech a čeledech svých mívali a chovali to, čehož buďto od Adama, prvního otce, dostali, aneb, nad to výše, z vlastního zkušení svého nabyli i potom všecko to přestěhováním svým do Egypta vnesli, kdež se umění lékařské tak zmocnilo a rozmohlo, že v národu tom umělí a slavní lékaři obecně bývali, jejichžto práce Jozef, kníže egyptské, užil při mazání těla Jákoba, otce svého, vonnými věcmi ku pohřebu, 1. Mojž. 50.[2]Gn 50,2–3

Jakou pak moudrostí, prozřetedl[A3v]číslo strany rukopisuností a myslí nesčíslných věcí povědomou nade všecky lidi i národy až ku podivu obdařen byl od Boha král Šalomoun, o tom knihy třetí Královské v kapitole 4. široce vypravují.[3]3 Rg 4 A Iosephuscizojazyčný text v knize osmé Starožitností židovských a v kapitole druhé zjevně o něm napsal, že na tisíce kněh psal o všelikém tvoru nebeském i zemském až i o spůsobu, podlé něhož by každý člověk od sebe i od jiných lidí zlé duchy zapuzovati a všelijaké nemoci, jímiž tělo trápeno bývá, uzdravovati mohl. A připomíná jednoho Žida Eleazara, kterýž za živobytí jeho nějakým kořenem byliny prosté, od krále Šalomouna vyjevené a zachované, lidem bídným od zlých duchů spomáhal, a obzvláštně u přítomnosti císaře Vespasiana římského a synův jeho v ležení vojenském skutečně a mocně to provozoval. Ač pak koli to od krále Šalomouna pozůstavené umění za panování krále Ezechiáše pro zlé užívání a modlářství pozahynulo, a jakž někteří o tom píší, knihy ty lékařské Šalomounovy o[A4r]číslo strany rukopisuhněm