svato[60r]číslo strany rukopisusvaté Svatosti líbí.
Druhé, dotkla jsi, kterak osvícená kněžna paní Pravda, že by se k Jeho svatosvaté Svatosti utekla s lehkou žalobou na sestru vaši, slovutnou Lež, ale že z lítosti sestr tvých nad Jeho svatosvaté Svatosti majících, rádi by tomu, aby takových žalob a souduov na jiné osoby podal, jakož jsi v svých slovích šíře mluvila. Na to Jeho svatosvatá Svatost praví, že není potřebí žádné lítosti v tom nad Jeho svatosvatú Svatostí vám míti, poněvadž sám sebe Jeho svatosvatá Svatost v tom litovati neráčí a rád tu práci podstúpiti ráčí, pro takovú osvícenú kněžnu a znamenitou paní. A to má vám jistě vědomo býti, že jest Jeho svatosvatá Svatost toho obyčeje a ten vždy zachovati ráčí svým poddaným milost, dobrotivost i dary své okazovati, rozmnožovati podlé služebnosti každého. A kdež by se kterému jaká křivda od koho dála, o ně laskavě státi a ve všem neopouštěti, proti nižádnému v spravedlivosti. I poněvadž táž paní Pravda poddaná a dvořka ustavičná Jeho Milosti dvoru a Jeho svatosvaté Svatosti túžebně jest žalovala a na Jeho svatosvatú Svatost vznesla, že by se jí křivda dála od sestry vaší, slovutné Lži, že Jeho svatosvatá Svatost ráčí to sám slyšeti a v to nahlédnúti tak, jakožto spravedlivý soudce, aby se jí žádná křivda nedála, ani stala. Též ona aby nečinila křivdy a v to se nepletúc, co by k ní nepříslušelo, žádnému nečinila protivenství a v to se netřela, ani pletla, než konečně, aby při svém a spravedlivosti ostati mohla. I by snad Jeho svatosvatá Svatost toho na jiné osoby podati ráčil, snad nejsú všickni tak svědomi svobod vysazení a privilegií osvícené kněžny, již často jmenované, jako Jeho svatosvatá Svatost. A tato rada Jeho svatosvaté Svatosti, ač sú mezi těmi osobami od tebe jmenovanými někteří znamenití lidé, i Jeho svatosvaté Svatosti věrní služebníci. Však ne pro lehkost ani jim nedóvěrnosti na ně s své svatosvaté Svatosti, Jeho Milosti, podati se nezdá, by takovú paní znamenitú oni súditi měli, a proto, že oni o světských věcech hodni jsú súditi. Ale kteréž k nebeským právuom a dvoru Jeho svatosvaté Svatosti přísluší, nikdy sú toho na sobě nemívali, ani na ně takové pře přicházely. I litoval by Jeho svatosvatá Svatost takových osob, by měly čím obtíženy býti a zvláště nezvyklí, aneb něco k lehkosti učiniti sobě a Jeho Milosti proti mysli a vám, stranám některým, k škodě neb zámutku. A prostě Jeho svatosvatá Svatost pověděti kázal, že táž paní Pravda své vysazení a práva svá na to má, že žádným jiným než Jich svatosvaté Svatosti milosti osobám, nebo sebú jednú a volí vší Trojice svaté má súžena býti s všelijakým člověkem i stvořením. A mimo to Jeho svatá svatost ji k ničemuž tisknúti neráčí, aniž možné jest pro dobrotu svatosvaté Svatosti Jeho. A nevěříš li tomu, ptaj se na to, aby i toho žádala na ní, snad by se vám i v tom tak povolná okázala, že by vám svá práva ukázala.
Třetí, položila jsi, aby Jeho svatosvatá Svatost některé osoby v soud k radě své ještě přijíti ráčil a ty jsi jmenovala, kteréť by se zdály. Tak na to pověděti mi Jeho svatosvatá Svatost kázal, že znáš, že Jeho svatosvatá Svatost podlé práva soud jest osadil těmi, s kterýmiž z práva súditi má a toho zápis jest jim, těm soudcím a soudu jich, dán. Jakož psáno jest, že sedete na dvanácti stolicích, soudíce dvanáctero pokolení izrahelské. {Kaifáš z pokolení izrahelského}textový orientátor I poněvadž ty osoby, Kaifáš, Annáš a Erodes, sú z pokolení izrahelského, ač Pilát nic, však soudce lidu izrahelského jest byl, jak jest jej soudil a syny toho pokolení. On ví, ješto jej i podnes po všem světě každú hodinu připomínají staří i mladí. I nemohú ty osoby tři prvé jmenované z práva v soud s těmi a při těch osobách dopuštěny býti, kteréž ty samy súditi mají a byla by křivda těm a právuom jich ku pohoršení i proti spravedlivosti, by ti, jenž súzeni býti mají, s těmi, jenž je soudí, soudíc, soudce byli. A nad to Jeho svatosvatá Svatost toho práva na svém dvoře nemá, aniž zamysliti ráčí, kdež by koho spravedlivého v čemž soudce poznali. {Pilát ruce umyl}textový orientátor
