[56v]číslo strany rukopisuA když muož, ráda činí a v jistotě řkúc, za to se jako nic nestydí. Nevíme, proč to tak svobodně činí, v čí naději, ale smyslný mohl by to vzíti, že snad v Vaší svatosvaté Svatosti, naději, ješto i Vaše svatosvatá Svatost mohla by skrze to podezřeného se učiniti v tom. Neb snad v to úfá, že vždycky se v nebi s některými milostníky s Vaší svatosvaté Svatostí obírá se s nimi, jako na řadu sedající a tak sebou pomyká jako nezavřená, jednak v nebi, jednak na zemi, sobě místa nemajíc. {Pravda k osobám nehledí}textový orientátor A musím pověděti tak, jakž jest, ne vždy velmi příslušných osobách se drží a svých příbytkuov hledá, zda toho hledá tak, jakožto v kněžnu sluší a její stav vysoký u vysokých přízní hledati: u králuov, u knížat, u prelátuov, biskupuov, hrabí a pánuov v městech, hradích a v ozdobených pokojích a v schránách. Ale buď chlap, s odpuštěním švec, koželuh i smradař, nic nevybírá, právě jí smrad jako vuoně, též v jistbě jako v světnici, v peleši i v stodole, všudyť jí pobyti. Bych to smýšlíc sobě pravila, styděti bych se chtěla, ale že známo jest to téměř všem, muož se pověděti tak, jakž samo v sobě jest. I miluje li ji Vaše svatosvatá Svatost, rač nad ní jináč svú zprávu i hruozu držeti. Neb jistě divné jest v takové její svobodě, že se jí tak málo příhod přiházelo, by to jiný činil stěžka, by na světě tak dlúho býti mohl, ale v tom nemuož do nás svatosvatá Svatost Vaše znáti, že my mnohé překážky od té paní Pravdy majíce, jakožto napřed dotčeno jest, mohúc dobře jí v tom překážky učiniti i tím se odplatiti, ješto ne vždy ve dne své věci jedná a působí, ale leda kdys v noci. Šanujem svaté Svatosti Vaší, neb poněvadž se píše z nebe a tam kněžnou jest, slušné by jí bylo a měla by tam býti, netlukúc se po koutích na světě.
Druhé, že známe najsvatosvaté svatosti, Pane, že skrze její zprávy, kteréž ona na Vaši svatosvatú Svatost často vznáší mnohé zámutky i horlivosti na svatosvatú Svatost Vaši a časté nemilosti na mnohé i pomsty žádá, ješto svatosvatá Svatost Vaše mnoho toho sama víc ví a při svatosti své zná, než já vymluviti mohu, co zámutku skrze ni Vaší Milosti před oči přichází. I bylo by hodné i mnohým lidem příjemné, aby někdy Vaše svatosvatá Svatost, mysli nepřikládala a dala dobře jíti i ji před se s takovými klevetami nepúštěti a kázati i někdy nebe před ní zavříti, aby tam za chvíli pobyla, kdež jest takových klevet nabyla, shledala by Vaše svatosvatá Svatost, by se jí tu jednú, druhé i třetí stalo, že by v jiné přetkla a Vaší svatosvaté Svatosti tak mnoho nežalovala, ani obtěžovala a srovnávala by spíše s námi než takto. Neb znáti Vaše svatosvatá Svatost muož dobře i každý jiný, že my jí, súc osočeni, před svatosvatú Svatostí Vaší často se nedopouštíme a snad nikdá, a konečně před námi nebe i ráj zavírají a zavříny jsou. Však proto to trpíme s dobrou myslí, neuspějíc a neplačíc, ani starosti přílišné činíme jako ona, než poživení a obchodu svého hledíme, jakž muožem, ne jak chcem, právě jako chudá žena po vřeteně i v tom pokoje ještě od ní míti nemuožem. I znajíce, sestry naše, to, že se jí, té paní Pravdě, mnoho přezří při svatosvaté Svatosti Vaší, neb mnoho přímluvcí zase má, rádi by souduov s ní zbyli a Vaší svatosvaté Svatosti starosti v tom nečinili, aby námi Vaše svatosvatá Svatost v ničemž zanepráždněná nebyla a kratochvilnou chválu v království věčném svém aby měla.
Třetí, poručeno mi jest Vaší svatosvaté Svatosti oznámiti, aby rozváženo bylo, co z toho soudu a roku i pře vedení vzniknúti bude moci. Neb se nám zdá napřed, náklad bude s obú stranou znamenitý a jistě měšcem obojí pohnou. Druhé přátel a rokovníkuov velikých a znamenitých počet veliký, ti všickni přátelé a rokovníci strany každé, buď pravé neb křivé, budou se chtíti slíbiti každý svým a ne sama osoba paní Pravdy a paní Lži, sestry naší, v ústrku budou, ale i jiné osoby v též postrky a vády vejdou. Neb již známo jest, že paní Pravda s svými přátely se jest okázala a již stála před svatosvaté Svatostí Vaší, ti ji již stěžka osta[57r]číslo strany rukopisunou.
