zlo[51v]číslo strany rukopisuděj jest pochlebenství. Jakož Ozeáš prorok dí: „Zloděj všel jest, aby oblúpil lotříky.“[339]Ozeáš 7,1 Vnitřní zloději sou myšlení zlá, to jsú cizozemci, neb od rozličných míst přicházejí. O těch podobně se dí v Knihách Mojžíšových, že Izmaheliští nevejdou v církev mou. Zloději domácí jsú pochlebníci, o nichž dí mudřec v Knihách přísloví v prvním počátku: „Synu, budou li pochlebovati tobě hříšníci, nepovoluj jim.“[340]Přísloví 1,10 „Ale odvrať nohu tvú od stezek jich.“[341]Přísloví 1,15 Třetí zloděj, marná chvála, o té máme psáno v Knihách královských, že David, vida se králem, kázal sčísti lid Boží.[342]Davidovo sčítání lidu je popsáno v Druhé knize Samuelově 24 Ezechiáš ukázal jest poklady své i chrámu Božího. A hned prorok Božím slovem pověděl jemu, že to bude přeneseno jinam. Protož i podnes, kdož v marné chvále, stojí, doufaje o sobě, stává se jemu jako Ezechiáši králi, neb ve Čtení toho se potvrzuje, kdež se dí: „Bude odjato od lidu tohoto a dáno bude cizímu.“[343]Matouš 21,43
{Čtverá věc člověka neustavičnost}textový orientátor Neb čtverá věc jest, ješto činí člověka neustavičného. První jest nemúdrost, o té dí mudřec v Ekleziastiku: „Nemúdrý jakožto měsíc mění se.“[344]Sírachovec 27,11 Druhá věc jest hřích, jakož Jeremiáš dí: „Hříchem zhřešil jest Jeruzalém, proto ustavičen nebyl jest.“ Třetí věc jest netrpělivost, jakož o tom ve Čtení stojí o mistřích a zákonících, že sú trpěti nemohli, když jest je Kristus trestal, Samaritána a Belzebuba, ďábla majícího, nazývali jsou jej.[345]Matouš 12,22–29 A když se dá na trpělivost, již člověk nemuož ustavičen býti a musí stav proměniti. Čtvrtá věc, nedostatek bázně, neb kdež není bázně, o mnohé se věci člověk pokusí. O tom máme v knihách Mojžíšových: „Vystúpivše s bázně i slili tele.“[346]Exodus 32,8
Protož k té věci potřebí jest bohomyslnosti, a k bohomyslnosti sedmerou věcí se připravuje. {Sedmerou věcí připravuje se k bohomyslnosti}textový orientátor První věc jest čistota srdce, jakož v Leviticum psáno jest, že Áron nevcházel do města svatého, jediné leč se prvé umyl. A ve Čtení svatého Matúše: „Blahoslavení srdce čistého, neb oni Boha uzří.“[347]Matouš 5,8 Druhá věc jest pečlivost, jakož Ozeáš dí: „Budu mluviti v srdci jeho.“[348]Ozeáš 2,16 Třetí věc jest opuštění, jakož v Skutcích apoštolských stojí psáno, že Štěpán opustil své věci, mluvil jest s doufáním. Čtvrtá věc jest pokora, o níž stojí psáno: „Když se Pán Buoh zjevil a ukázal Abraamovi v údolí Mambre, jakž se jest v pokoře Abraam ukázal.“[349]Genesis 18,1–8 A Mambre vykládá se dvojím obyčejem, jedno jasnost neb prozření a druhé naplnění. A to Mambre jestiť dvoje pokora, tělesná a srdečná, kterúžto Pán Bůh nebývá vidín, ale schovává se od múdrých a chytrých a zjevuje se malitkým. Pátá věc jest upokojení, jakož Jeremiáš dí: „Seděti budou samotní a mlčeci a pozdvihne sebe nad se.“ A v týchž knihách, že viděl Jakob ve snách řebřík.[350]Genesis 28,12 Takové oči pokorné vidí božské věci. A to vidění viděl jest spě, co jest to spáti, jediné tohoto světa utišiti se od překážek světských věcí, upokojenú býti. O tom snu v písničkách se dí: „Já spím a srdce mé bdí.“[351]Píseň písní 5,2 Šestá věc jest zapálení neb horlivost lásky, jakož o Áronovi stojí psáno: „Když Pán Buoh byl porazil syny izrahelské. Áron z veliké lásky popadl kadidlnici, stál jest mezi živými a mrtvými a je s Bohem směřil.“[352]Numeri 17,12–13 {Mrtvé smrtedlní hříchové znamenají a též skrz živé}textový orientátor Skrze mrtvé znamenávají se hříšníci a smrtedlných hříchuov od života a milosti zhašení. Jakož Ezechiel dí: „Duše, která zhřeší, ona umře.“[353]Ezechiel 18,20 Skrze živé znamenávají se spravedliví s Jezu Kristem království oslaveném, kteříž právě živi jsú byli. Neb se dí o nich: „Smrt jim víc nepanuje.“[354]Římanům 6,9 A v Knihách Múdrosti: „Ale spravedliví navěky živi jsú.“[355]Kniha Moudrosti 5,15 Ale mezi takovými živými a mrtvými stojí kněz na místě Áronově, jménem rozeznání, aby rozeznáno bylo, co dobrého a co zlého, aby z mrtvých učinil živé a z spravedlivých a z dokonalých nikdy nepohnuté. Sedmá věc jest, jenž člověka připravuje k životu bohomyslnému, modlitba. Jakož ve Čtení svatého Matúše napsáno stojí, že kdež se jest Kristus modlil, že otevřína jsú jemu nebesa. Modlitbú má chot
