[55v]číslo strany rukopisuA toho jinam odloženo, na místo prázdnější, a k tomu súc nakloněny, také kudy by tak malá jiskra z malého uhle v žádný oheň pálící nepřišla a uhašena mohla býti. I též bez starosti větší, to mohlo slušným prostředkem srovnáno býti. Ač mnoho jiných příčin toho ještě, kteréž by byly hodné psaním i hlasem oznámiti, ale nechtíc všetečnosti žádné v tom míti, ani na sobě okázati, aby ty, kdež všech skutky jináč obracují, nás v čem nalézti mohly.
{Chytrost doktornice}textový orientátor Slovutné, múdré opatrnosti, paní Chytrost, všech práv doktornicí a mistryní k Vaší svatosvaté Svatosti, teď posíláme ji, náš úmysl poručivše a zjevný učinivše na Vaší svatosvatú Svatost vznésti sme rozkázaly. Prosíc při tom Vaší svatosvaté Svatosti ji plného dóvěření, což v tomto poselství nyní slovem naším mluviti bude. Jako bychom osobně, jsúc před svatosvatú Svatostí Vaší, mluvili a s pokorou toho hledali, plné doufání majíc, naše služby předešlé i budúcí, u Vaší svatosvaté Svatosti, to obdrží, oč poslána jest u svatosvaté Svatosti. Dán etc.cizojazyčný text
Tuto kancléř, svatý Jan, mluví Chytrosti, aby poselství dala na věřící list.
Kapitola 71
S poctivostí kancléř Boží pokloní se po přečtení listu i vece Pán Buoh, Duch svatý, kancléři, svatému Janu: Pověz Chytrosti, ať mluví. Kterýžto vece: Najmilostivější svatosvatý Pán a Buoh, kázalť, opatrná Chytrosti, na tento list věřící, kterýžs dala a ukázala, k mocnosti řeči poselství svého pověděti, aby mluvila, což poručeno jest a cožť potřebí. Však v tom poctivost, jakož znáš Svatosti Jeho i jiným zachovaj. Neb strach odložiti můžeš a mluviti slova pravá v svobodě a překážkať se žádná státi nemá, až do dokonání a zavření slov tvých, tobě nyní poručených. Neb na Jeho svaté Svatosti dvoře jest dopuštěno tobě takových a té pře slova k mluvení i vedení, tím se zpraviti muožeš.
Tuto Chytrost slušnú poklonu učinivši, počíná poselství a mluví od sestr svých, co jí poručily.
Kapitola 72
Chytrost učiniv slušnú poklonu, otevřevši ústa svá i dí: „Nebesa vypravují chválu Boží a díla rukou jeho zvěstují hvězdné nebe. Den dnův vypravuje slovo a noc nocí ukazuje umění. Není mluvení ani řeči, by jich hlasové nebyli slyšeni. Po vší zemi vyšel jest hlas jich a v krajinách země slova jich.“[373]Žalmy 19,2–5 I velební sú skutkové sluh tvých, v nichž radost měly sú dcery tvé a nalezeny sú tučné jakožto ovce, každá majíc po dvém jehňat. Ozdobná jest krása jich a sladké slova nad jahódky morské, kto vypraví milost, kterúž si učinil s služebnicemi svými, neb jest rozlitá milost v ústech jich nad zvonce všech zvuků, kteréž súc ozdobeny mnohými milostmi, znají se v poslušnosti svatosvaté Svatosti Tvé a chváléc bez přestání, řkúc: Ty si učinil nás a víme, tvé stvoření že sme, abychom slúžili tobě, neodháněj nás od tváři své, ani Ducha svého odmítaj od nás. Nebo před tebú sú cesty naše a ty opatruješ kroky naše, tvé sú nebesa i země i plnost jejich. Buď chvála všem skutkům díla tvého.
