[124r]číslo strany rukopisukteráž jest snem nazvána. Jakož v Žaltáři prorok dí: „Když dá milovníkům svým sen.“[859]Žalmy 127,2 Protož kdož koli mrtví své tělo a křižuje je dobrými skutky, umírá světu, ale Pánu Bohu živ bývá. Kteříž v světě povstali jsú k dobrým skutkům, také poslední povstanú k životu věčnému. {Smrti všickni žádati}textový orientátor I té smrti mají všickni žádati. Neb z ní čtver užitek pochází. První jest odpočinutí, o tom mudřec v Knihách Múdrosti dí: „Spravedliví, kteruožkoli smrtí zachváceni budou, duše jich v odpočinutí budou.“[860]Kniha Moudrosti 3,1 Druhé, že jest drahá, neb za dobrú smrt člověka veliký základ jest dán. Kristova nevinná krev prolita a tou smrtí drahou udělán jest z lotra dobrý. Pán Ježíš když mu řekl: „Zajisté, dnes se mnou budeš v ráji.“[861]Lukáš 23,43 A dí se: „Smrt drahá svatých jeho.“[862]Žalmy 116,15 Třetí, že práci a usilování konec činí, jakož apoštol v Zjevení píše, dí: Duše aby odpočinuly od usilování svého.
Neb skutkové jich jdú po nich následujíce je. Dobrých skutkové jdú za nimi do nebe a po zlých zlí skutkové do pekla. {Skutkové jsú trojí}textový orientátor I jsú trojí skutkové. Totiž živí, umrtvení a umrlý. Živí jsú ti, kteréž člověk činí jsa v dobrém životě, živ sa bez smrtedlného hřícha, stoje v naději u víře a v lásce. Umrtvení skutkové, kteréž člověk činil, odvrátiv se od čistoty. Upadl v hříchy mrzké, neb umrtvil první dobré a ztratil k věčné odplatě. Ale třetí mrtví skutkové ti jsú, v nichž člověk umře a jich se nekaje, o tom ve Čtení dí, že bohatci nic prospěšno nebylo, co zase dobře chtěl činiti. Ale kteří dobrú smrtí umírají, blahoslavenství od Pána Boha přijímají, jakož ti oddělují se od Boha. Neb Buoh jest život, o tom Izajáš dí: „Zlost naše rozdíl učinila jest mezi námi a Bohem naším.“ A někteří, ješto umírají kromě Pána Boha, ti nemohú k němu přijíti, ti budou vyvrženi z Jeruzaléma nebeského, ale peklo a vlože jeho vložení, jakož Izajáš dí: „Pohřebeni oslovím budou pohřbeni.“[863]Jeremiáš 22,19 Někteří umírají opět pro Pána Boha a pro jeho jméno, jakož to ti, o nichž lidé domnění mají, by zlé činili a oni skrz to Bohu službu činili. O tom Kristus ve Čtení dí: „Neb jsú neznali Otce, ani mne.“[864]Galatským 4,8 Ale někteří umírají v Pánu Bohu, kteří všem hříchuom umrzeli a hotovi s veselím smrti čekají, o nichž apoštol k Kolocenským píše: „Umřeli jste, ale život váš skryt jest s Jezu Kristem v Bohu.“[865]Koloským 3,3
{Příčin sedm na nemoci}textový orientátor Jest sedm příčin podobných na nemoci těla, ješto mohú přirovnány býti i k duši, jimiž lidé na těle i na duši umírají. První jest horkost, neb přistupuje krev k srdci a vře se a činí hlavu nechutnú. A potom všecko tělo horkost přílišná znamenává horlivost milosti Boží, kteruož člověk zapále se běží do lože ku poznání vin svých. Neb když člověk nemocen jest, obecně nedbá všech věcí domových, jedno volaje a pečuje i stóně, lékaře žádá. Též člověk poznaje své zlosti, leží v loži svědomí svého a žádá spomoci a dopuštění Božího, tu tesknost měl jest k smrti Pán Ježíš, řka: „Tesklivá jest duše má až k smrti.“[866]Matouš 26,38 Též člověk tesknost má míti až k smrti, aby spíš s Bohem byl. Ale ti, kteří do pekla přicházejí, ti mají horkost zimničnú, totiž pečování o líbeznosti tohoto světa. Toho příklad na Ezechiáši, že nechtěl rád umříti. Též také hříšníci, bojíce se pekla, neradi umírají, neb Písmo jest: „Ó, peklo, co jsi horké?“ Druhá příčina, tváři proměnění a pobledění též také, kdož duchovně umírají, bledost mají. Neb obcování sprostné, ale neskvostné v rúchu, v jídle i v nápoji míti mají, aby viděli, že umírají od všelijaké libosti světa tohoto. O tom příklad na králi ninivetském, kterýž svrhl rúcho královské a okrasu pýchy, v níž se Bohu líbiti nemohl, vzal na se pytel a žíní, totiž sprostné rúcho a žalostivé upřímné srdce a tady jest obdržal nezahynutí a propadení města světa. Třetí příčina, chutí ztracení, neb nemocnému nic chutno není neb k chuti. Též kdo světu umře, nic mu nevoní světská libost neb kochání, ale všecko se jemu zdá hořké a to již přichází z
