Aniž nám buď v jiném naděje, neb čas náš má býti v usilování. A jakž přestala řeči Múdrost, tak Spravedlivost vece: Smiluj se nad námi všemi, Bože, a vzhlédni na nás a ukaž nám světlost svého smilování a vpust hrůzu svú na ty národy, kteřížto tebe nehledají, ať poznají, že není Buoh jedno ty sám. Ať budou vypravovati tvé velikosti, vyzdvihni ruku svú na cizí národy, ať uzří moc tvú. Nebo jakos před jich oči viděním posvěcen mezi nimi, až poznají tě, jakož i my tě poznali jsme, že není jiný Buoh kromě tebe. Obnov zázraky a změň divy. Oslav ruku i rameno pravé. Vzbuď prchání a vylí hněv, svěž protivníka a ssuž nepřítele. Pospěš časem a pomni na skonání, ať budu rozprávěti divy tvé, Pane Bože náš. I jest nám slušné rozprávěti divy tvé. A protož nepřestávajme protiviti se zlému a státi v dobrém.
Kterak Milosrdenství mluví k sestrám.
Kapitola 101
Pověděla Milosrdenství: Smilování Páně plná jsú země. Neb Pane Bože, králi všemohúcí, v panství tvém všecky věci sú položeny a není, kdo by se mohl protiviti vůli tvé. Ač uložíš zprostiti Izrahele, i hned zproštěni budem. Neb ty, Pane, učinil jsi nebe i zemi a všecko, což jest nebeským okolkem obklíčeno. Ty jsi Pán nade všemi pány a není, kdo by se mohl protiviti tvé velebnosti. Neb všecko znáš i víš, že sem toho z pýchy, ani z pohrdání, ani z které pochlebné chvály neučinila, že sem se Amonovi přepyšnému neklaněla. Neb bych byla ráda, pro spasení izrahelské šlápěje jeho líbala, ale bála sem se tu čest, ješto sluší Bohu samému mému, ji člověku dávati a nechtěla sem se klaněti nižádnému kromě Boha mého. A již Pane, králi králuov, Bože Abrahamův, smiluj se nad lidem tvým, neb chtí nás naši nepřátelé zatratiti a dědictví tvé zahladiti. Nepohrzaj tvou částkou, jížto vysvobodils sobě z Egypta, ale uslyš prozbu naši a buď milostiv losu a provázku dědictví tvého a obrať smutek náš u veselé, abychom živi súce, chválili jméno tvé, Pane. Nezavíraj úst volajících, Pane Bože náš. A poněvadž naši nepřátelé chtí zahladiti nás, máme od modliteb nepřestávati.
Tuto Síla svú radu dává těmito slovy.
Kapitola 102
Kdežto Síla vece: Pochválen buď Pán Buoh muoj, jenž učí ruce mé k boji a prsty mé k bití. Milosrdenství a útočiště mé přijímá můj a obránce můj a veň sem doufala, jenž poddáváš lid můj pod mě. Hospodine, co jest člověk, žes se oznámil jemu, neb syn člověčí, že vážíš jeho. Člověk marnosti podoben učiněn jest, dnové jeho jako stín míjejí. Hospodine, skloň nebesa svá a sstup a dotkni se hor a zakouříť se, blýskaj blýskáním a rozptýlíš je, vypusť střely tvé a zamoutíš je. Spusť ruku svou s vysoka, vytrhni mě a vysvoboď mne z vod mnohých a z rukou synuov cizích, jichžto ústa mluvila jsou marnost a pravice jich pravíce nepravosti. Bože, zpěvati budu tobě píseň novou na Žaltáři o desíti strunách.
