Jakž Pýcha přestala mluviti, Hněv se dal hned v řeč, i počne mluviti těmito slovy: Bývá přísloví: Hněvá se, nevyslyše pře, a náhlý skutek nebývá dobrý. By vaše vůle byla, sestry milé, chtěla bych to zvésti u všech mocných paních, již čest světa znají, že by srdce vezmúc, pozdvihly myslí svých a želejíc bezpráví sestry naší, to před se vzaly, že mnohá mátě syna a žena muže víc by neopatřila. I není li to k hněvu podobné takové bláznovství, což ta Pravda před se béře, chtějíc, aby její všecko bylo, bychom my tak bláznivy byly jako ona a všetečny, mohly bychom způsobiti, že by jich paseka lehla. Pro tu při i sám by Buoh, toho žalost míti mohl takové krveprolití. Ó, jaká zlá a zoufalá jest, coť páše a coť před se béře. I zdali ta nechce prvních válek předešlých opět meč v lidi pustiti. Ale nedivím se tomu, jest jí to z přirození, dávnoť ona tomu přivykla, nechť chutně na ten vozík klade, převrátíť pojednou, když se najméně naděje, zlámeť se jí kolo. Ale, milé sestry, pravdu jest pověděla sestra naše starší, paní Pýcha, že mylná jest rada ještě, poněvadž o žalobě konečné ještě a pře nevíme, nebo máme mezi sebou dosti učených a múdrých, ješto jsú s námi dobře a přátelé naši jsúc svědomí všech práv světských i duchovních, nechť se pokusí kterým právem koli chce.
A toto jest dále rada má, poněvadž ona se jest zásobila přátely a zásobuje mocí, sílou, moudrostí, i jinými potřebami a víte, že pod pěknou řečí opatrná a nelenivá jest a často mnozí jsú s ní prasku docházeli. Nebť není léní v svých bězích, abychom i my též učinily a zásobily se též přáteli i některých požádaly, aby nám ku pomoci hotovi byli, ač by nám toho potřebí bylo. Nébrž i věru zdá mi se příliš potřebné, abychom některé, kohož bychom mohly užíti, na její následovníky vystřelily, jako bychom o tom nevěděly, učiníc jim pomoc podtají. Ať ony svú při některú ohlásíc i sáhnú pro své a my toho čisty budem a mnozí to rádi učiní, nemajíc se kam díti a na své ležeti jest těžko, radči se na cizí poživí, když jediné v nás tu naději míti budou, přijde li k čemu, abychom se za prostředky k jednání daly a nemuožť tak moudrý býti, když naň oboje přijde pojednú i soud i nesnáz a škody, tuť ocasem zvrtí a byť chtěla mnoho soudem a řečí před se vzíti, když ji nesnázka potká, zapomeneť něčeho. Nebo ona hledí svého již a učí se k právu řečí a tohoto se nenaděje. Vypadneť jí šíp z ořecha, když na ni nenadále přijde. Neb mnohý maje napatú samostříl i bezpečí se a kdož naň v náhle přijde i šípu i kuše hotové zapomene pro nenadálú půtku, ač k tomu hotov byl jest. Neb poněvadž ona Pravda, paní, Její Milost, před se béře, což se jí zdá, vezmeme my, paní sestry, před se také, což jest nám samým potřebí, abychom se jim týmž odplatiti mohly, kdo komu plnú odleje, jemu zase vrchovatú. A věru mi se ještě potřebné zdá i víc k tomu, abychom se některakým polem zásobily, děla i lidi pohotově majíc, a tu i soudce srozuměje, že svého opustiti nechcme a v svých se věcech tuze máme, ne ihned podlé slyšení slov a spravedlivosti, jakž se komu zdá nás súditi bude. A radši i potadinkuji, bychom i něco křivy byly, vidúc nás také mocí podstaty i opatrnosti. Proto co se vám zdá, vy dále raďte a opravte, neb jest toho všem nám potřebí. Jáť nyní také již poslechnu hotového.
