sestrám: Sestry milé, nemněte, což mluviti budu, bych to láskám vašim, k které potupě učinila neb k posměchu, chtíc vás v něčem podtrhnúti neb z vás posměch míti, vzdal se to ode mne. Než z mnohých příčin muož to hodné býti, zdá mi se, i podobné jest, abyšte rady mé poslechly i tak učinily a z vás každá aby k tomu radu svú sestře naší najmilejší, každá z vás co se jí k tomu zdá, pověděly bez odtahu. Nebo jest věc pilná a znamenitá a dlení nechce a vy napřed pravte a mluvte. Já po vás najposléz také své zdání a radu povím: {Múdrost najstarší}textový orientátor Ačkoli sem najstarší mezi vámi a v řeči místa napřed užívám, však mi se zdá, abyšte vy zdání napřed a radu svú pověděly, neb vím, že každá z vás dokonaleji raditi a mluviti bude. Protož vy, sestro milá, Spravedlnosti, rač řeč počíti a nedlíti, a po tobě Milosrdenství ať mluví. Pokoji, Sílo, nemeškajte, když sestry naše řeč dopovědí a každá z vás mluv k té věci a rady jiné vše s mysli spuste, ať sestra naše, Pravda, v takových zámutcích neleží a co před se vezme, ať s vaší radou jest. Protož chcete li tak učiniti, mluvtež, neboť mi se jistě, jistě potřebné zdá.
Tehdy řekly jsou všecky sestry rády s pravú věrú: Jakž rozkážeš, tak učiníme. A zdá se nám každé tak učiniti. Protož Spravedlivost počni a mluv nemeškajíc, ale toto mi se za zvláštní potřebu zdá, abychom poslaly ještě po jednu sestru naši, kteréž teď při sobě ještě nemáme, kteráž jest Láska. {Láska trpělivá, dobrotivá}textový orientátor Neb víte, sestry milé, že láska trpělivá jest, dobrotivá jest, nezávidí, nečiní převrácení, nenadýmá se. Není žádostivá své cti, nehledá, co není jejího, nepopúzí se, nemyslí zlého. Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se Pravdě. Všecko snáší, všecky věci, ve všech věcech doufá, všech věcí pokojně čeká. I jest slušněji také při tom míti prvé, než co počnem mluviti a ji toho zpraviti. Protož ty, Milosrdenství, sestro najmilejší, jak jsi dobře počala, dokonaj, a rač po ní jíti a myť sečkáme vás.
Tuto, kterak Milosrdenství jdúci i našla Lásku, ana v nebi sedí.
Kapitola 19
Zdvihši se Milosrdenství i šla jest a nalezla sestru Lásku, ana mezi anděly a svatými se v nebi kochala. I vece k ní: Najmilejší sestra, o tobě psáno jest, že bych jazyky lidskými a andělskými mluvil. Abych měl proroctví a znal tajenství všecka i všeliké umění a všelikú víru tak, že bych hory přenášel. A rozdělil bych v pokrm chudým vešken statek muoj a vydal tělo mé tak, že by hořelo. A lásky bych neměl, učiněn bych byl jako měď zvučící a zvonec vznějící. I jest slušné a hodné nám tebe míti, neb sestra Pravda žádá tebe. I znajíc sestru naši, přirozenú přízeň k nám a krví spojenou, oznamujiť, že sestra naše Pravda v zámutek jest upadla, při kteréž jsou nyní osobně sestry naše, Múdrost, Spravedlivost, Síla, Pokojnost. A s ní jsou již rozmluvily a jistě vytázaly toho smutku příčiny, ale k tomu žádné jí rady na konec dáti nechtěly jsou bez přítomnosti tvé. Protož, prosím, poď s pospěšenstvím a nerač meškati, neb lítost mám nad sestrú naší milú, Pravdú, že se jí dlúho naše rada i naučení dlí. Neb do tebe znám, že přirození lásky tě k tomu táhne, aby jí túž povolnost jako z nás, kterás povinna učinila, k nížto vece Láska takovými slovy.
