Kterak Láska k Milosrdenství odpovídá.
Kapitola 20
Ó, jaké jho muož to býti, aby sestra má najmilejší i s jinými sestrami beze mne nésti jeho nemohly. Neb zprostitel a vysvoboditel náš jest Pán. „Neb veseliti se bude opuštěná a bezcestná a radovati se bude. Jako lilium plodící ploditi bude a radovati se bude, veselá jsúcí a chváléc. Chvála libanská jest jí dána, krása Karmela a Saron, oni viděti budou Páně chválu a krásu Boha našeho. Posilněte rukú rozpuštěnú a kolenú mdlých potvrďte. Rcete: Strašliví, posilněte sebe a nechtějte se báti. Aj, Buoh vás pomstu přivede. Odplacení Buoh onť přijde a spasí nás. Tehdy otevrú se oči slepých a uši hluchých zjeví se. Tehdy poskočí jako jeden chromý a otevře se jazyk němých. Neb rozděleny jsú na púšti vody a potokové napuštěni. A které věci byly suché, v jezero, a ješto žízní v studnice vod. V odpočívadlech, v nichžto prvé drakové bydleli, vzejde zelenost třtí a sítí. A bude tu stezka a cesta svatá nazvána bude. Nepuojde přes ni poškvrněný, a to bude vám upřímá cesta, tak aby blázni neblúdili po ní. Nebude tu lev a zlá zvěř nevzejde, aniž nalezena bude tu a choditi budou, kteříž by vysvobozeni byli a vykúpeni. Od Pána obrátí se a přijdú do Siona s chválú a veselé věčné na hlavu jich, radost a veselé obdrží a uteče bolest a stonání.“
Protož půjdu a ráda k rozkázání sestr mých netoliko k rozkázání, ale i k pomyšlení jsem hotová. I ujala se jest s Milosrdenstvím a šla jest spěšným krokem až na místo, kdež Pravda s sestrami svrchu psanými seděla jest v svém zámutku. A jak oznámen jim byl příchod Lásky a Milosrdenství, tak schopivše se, všichny zhůru vyšly jsou proti ní a přijaly Lásku mezi se, jako najmilejší sestru s ochotnú tváří, víc než muož věřeno býti od zemských lidí.
Tuto přišla Láska s Milosrdenstvím a jak jest přivítána od sestr jiných. A když sedí spolu, jak ji zpravily všech věcí o Pravdě, co se jí přihodilo od Lži.
Kapitola 21
Všedše zase do pokoje, posadily jsou se pořádně, davše Lásce místo mezi sebú. I poče Múdrost mluviti: Sestro, Lásko, najmilejší, mnohé žalosti a úpění i kvílení v hořkém pláči sestra naše Pravda před se vzala, o při tuto činí a pokoje sobě nedá, nás všecky jest k sobě svolala a toto jest nám předložila. I poče řeči opakovati všecky, kteréž napřed stojí. A Pravda, kteréž jest jim mluvila a žalostila před nimi. A ty dokonavši Múdrost pořád a potom vece: My, slyševše od ní to a to, k ní sme mluvily. Jakož napřed stojí. Ale konečné rady jí sme nedaly, ani k čemu mluviti k místu chtěly, než aby ty též při tom byla s námi. Jakož pak teď jsi. Protož radiž také k tomu, kudy se zdá najlép k tomu cestu najíti a před se vzíti, aby rada i skutek požitečný sestře naší i nám všem přijíti mohl a ta pře brzký konec
