lidské[p4r]číslo strany rukopisuho pokolení, to všecko v skutku tomto umučení Kristova jest založeno a jiným spůsobem se vykonati nemohlo. Nebo poněvadž všickni lidé jsou hříšníci a hřích zatracení věčného a smrti zasluhuje, žádné očištění jeho ani shlazení bez krve státi se nemohlo, jakž sv. Pavel k Židům svědčí.[1]Hb 9,22 Ale neprospívala nám krev hovadských obětí, protože hovada nezhřešila a v přirození žádné společnosti s námi nemají, tak, aby za nás dosti učiniti měla aneb mohla. Aniž také spomoženo nám býti mohlo, kdyby někdo z lidí za jiné všecky umřel, protože všecko lidské pokolení hříchem vinno a smrti poddáno bylo. Jiného tedy bylo potřebí, kterýž by žádným hříchem nebyl vinen, avšak pro společnost přirození lidského při náši na sebe vzíti a nás, s Bohem v mír uveda, od pokuty věčné smrti vykoupiti a vysvoboditi mohl. Ten pak jediný jest Jezus Kristus, pravý syn Boží, Otci spoluvěč[p4v]číslo strany rukopisuný a spolupodstatný, od věkův k tomu zřízený a předzvěděný, aby lidského pokolení byl spasitelem a vykupitelem. Ten tedy v uloženém času pravým člověkem učiněn, a proto vzal na se přirození náše, aby jako bratr náš nám ve všem kromě hřícha podobný při náši k sobě přijal a za viny náše Bohu Otci dosti učinil. Což on vše dostatečně na oltáři kříže vykonal, když obětován jsa za hříchy světa, věčné vykoupení nám[a]nám] uám nalezl, jakž svědčí téměř poslední slovo jeho, již umírajícího, když pověděl, že dokonáno jest všecko, což Bůh o vykoupení lidského pokolení v radě své uložil.

K nám tedy celá historia umučení Krista Pána se vztahuje, a poněvadž všecko, což se tam dálo, pro nás se dálo, dosti zřejmé jest, že jsme my toho všeho původem a příčinou byli. Nebo že Syn Boží byl zrazen, jat, svázán, odsouzen, posmíván, uplván a naposledy na kříži ohavnou smrtí umrtven, [p5r]číslo strany rukopisu