lidského pokolení, to všecko v skutku tomto umučení Kristova jest založeno a jiným spůsobem se vykonati nemohlo. Nebo poněvadž všickni lidé jsou hříšníci a hřích zatracení věčného a smrti zasluhuje, žádné očištění jeho ani shlazení bez krve státi se nemohlo, jakž sv. Pavel k Židům svědčí. Ale neprospívala nám krev hovadských obětí, protože hovada nezhřešila a v přirození žádné společnosti s námi nemají, tak, aby za nás dosti učiniti měla aneb mohla. Aniž také spomoženo nám býti mohlo, kdyby někdo z lidí za jiné všecky umřel, protože všecko lidské pokolení hříchem vinno a smrti poddáno bylo. Jiného tedy bylo potřebí, kterýž by žádným hříchem nebyl vinen, avšak pro společnost přirození lidského při náši na sebe vzíti a nás, s Bohem v mír uveda, od pokuty věčné smrti vykoupiti a vysvoboditi mohl. Ten pak jediný jest Jezus Kristus, pravý syn Boží, Otci spoluvěčný a spolupodstatný, od věkův k tomu zřízený a předzvěděný, aby lidského pokolení byl spasitelem a vykupitelem. Ten tedy v uloženém času pravým člověkem učiněn, a proto vzal na se přirození náše, aby jako bratr náš nám ve všem kromě hřícha podobný při náši k sobě přijal a za viny náše Bohu Otci dosti učinil. Což on vše dostatečně na oltáři kříže vykonal, když obětován jsa za hříchy světa, věčné vykoupení nám nalezl, jakž svědčí téměř poslední slovo jeho, již umírajícího, když pověděl, že dokonáno jest všecko, což Bůh o vykoupení lidského pokolení v radě své uložil.

K nám tedy celá historia umučení Krista Pána se vztahuje, a poněvadž všecko, což se tam dálo, pro nás se dálo, dosti zřejmé jest, že jsme my toho všeho původem a příčinou byli. Nebo že Syn Boží byl zrazen, jat, svázán, odsouzen, posmíván, uplván a naposledy na kříži ohavnou smrtí umrtven,