srdci obrátili. Těch tedy ctností jeho i my následovati máme, těšíce se i tím, že on skrze kříž svítězil a vstal z mrtvých k životu nebeskému a nesmrtedlnému; a nepochybujíce o tom, že i my svítězíme nad světem a knížetem jeho, jestliže vštípeni jsouce v něho skrze víru, hříchu umřeme, a v něm povstaneme k životu novému a povolání našeho hodnému.

Tyť jsou nejpřednější věci, na kteréž pobožným srdcím zvláštní a pilný pozor míti náleží, když se s historií o umučení a smrti Pána našeho Ježíše Krista obírají aneb ji čtou a bedlivě rozjímají; což ovšem často činiti všem křesťanům náleží. Nebo jako nemocnému podlé těla každého času potřebí jest přihotoveného lékařství, tak duši hříchem zkroušené, hněvem Božím předěšené a pokušeními těla, světa i ďábla zkormoucené nic nemůže býti zdravějšího, nic potěšitedlnějšího jako ustavičně nahotově míti tuto spasitedlnou apatéku umučení Pána našeho, v kteréž se nám výborná a skušená lékařství proti všelikým neduhům duší naších v hojnosti a darmo podávají. O čemž není tuto času ani místa obšírně vypisovati a vykládati, poněvadž tato celá knížka od pobožného a učeného muže Martina Mollera, kazatele slova Božího v Šprotavě, jazykem německým vydaná a nyní v českou řeč přeložená, k tomu nastrojená jest a k tomu vede, jak by se křesťanská srdce lidí bohabojících v rozjímání nevinného umučení Spasitele svého chovati, co při tom přemejšleti, jaká naučení z něho bráti a kterých potěšení odtud v životu i v smrti nabývati měla a mohla, jakž tomu jedenkaždý, kdož čísti bude, sám gruntovněji a lépe vyrozumí.

Takovou tedy, tak potřebnou, a jakž se naději, i užitečnou práci svou, kterouž jsem jakž při vykládaní, tak při vytištění této skrovné a nepatrné