Na vnitřní radosti ducha
Šesté, a naposledy, k té víře, naději a trpělivosti má také přistoupiti radost a vnitřní potěšení ducha, tak, aby člověk, doufaje v Boha a důvěře se milosti jeho, v něm se spokojil a v každém kříži, zármutku, protivenství a nebezpečenství měl v slibích jeho věrných svou radost a ubezpečení, jist jsa, že on jakož připověděl ochranu důvěřícím se jemu, tak konečně ho zastávati, brániti, přikrývati, a přiď, co přiď, zachovati chce a může.
Mat. 5,11
A k tomuť svých i nás napomíná Pán, řka: Blahoslavení jste, když vám zlořečiti budou lidé a protivenství činiti a mluviti všecko zlé o vás lhouce pro mne. Radujte se a veselte se, nebo odplata váše hojná jest v nebesích.
Skut. 5,42
To znajíce apoštolé, šli z shromáždění židovského radujíce se, že jsou hodni jmíni trpěti protivenství pro jméno Pána Ježíše. Tak sv. Pavel netoliko nadějí slávy Boží, ale i zármutky a ssoužením se chlubí.
Jak. 1,2
A sv. Jakub píše: Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli protivenstvími obkličováni býváte rozličnými vědouce, že skušení víry naší spůsobí trpělivost.
Čeho snášelivosti potřebí
Ty věci jsou, jímiž my všeliké těžkosti, strasti, protivenství a nebezpečenství snášeti a přemáhati máme a můžeme, kterýchžto abychom dosáhnouti mohli, potřebí nám věděti a dobře znáti sliby božské, v nichž nám Pán náš pomoc, ochranu a retuňk připovídá a jako věrný otec vysoce se zakazuje.
Žalm 91. plný slibův Boha a potěšení
A k tomuť nám mezi jinými písmy svatými, prorockými i apoštolskými předně slouží žalm svatého Davida v počtu 91. Nebo tak hojný jest a plný výborných naučení a potěšení, že proti všelijakým strastem, tesknostem, žalostem, úzkostem a protivenstvím, trápením i nebezpečenstvím, zjevným tejným, domácím obecným, denním nočním srdce věřících připravuje, posiluje, upevňuje a nepřemožené činí. A protož mezi jinými svatými žalmy jako nějaká drahá perla se stkví a vysoce vždycky vážen býval.
Suma žalmu 91.
Vyučuje pak, kterak ti lidé, kteříž v nebezpečenstvích, v neštěstí a v bídách postaveni jsouce, k Bohu se utíkají, na sliby jeho důvěrně spoléhají a jako na mocné ruce jeho se kladou, bezpečni jsou v ochraně Boží, Bůh že o ně péči má, jim pomocí svou vždycky přítomen bývá, je opatruje a zachovává. A to nejvíce tehdáž, když se již zahynutí k nim blíží a naděje téměř žádné k vysvobození nepozůstává. Kteréžto zaslíbení jest jedinká a nejvyšší obrana, retuňk a potěšení věrných milých Božích. Pročež i prorok nazývá ji pavézou a štítem
