[93]číslo strany rukopisuknota vkládaním.

Kapitola III. O žíle hrdelné.

Žíla[fm]Žíla] yla na hrdle, která se nadýmá v čas zpievanie, a jsta dvě, a když která raněna mečem nebo takovú věcí, má takto býti léčena: najprvé žíla má býti s opatrností sšita jehlú tréhranatú, tak však, aby toliko zajal svrchku té žíly, ale jie[fn]jie] gyne neprobodl. A též k druhé straně má býti nití přistehnuta, tak aby krev byla stavena; a tak buď uvázána žíla shuory i zduola, a pak rúšku omočíce v bielku vaječném, naplniž tu ránu lehce, a pak po třetiem dni rúšku suchú přikládaj. A ta dva konce žíly stěžená, když uzříš, že sta se spojila, vytáhni niti, a ránu suchú rúškú nebo ostrúhaním rúšky a prachem červeným leč.

Kapitola IIII. O přetětí žilny na hrdle.

Pakli[fo]Pakli] Akli žilna bude na hrdle přeťata na dél neb na přieč, tak však, že docela nenie přeťata, tehdy vezmi červy zemské a připrav je, jako svrchu psáno [94]číslo strany rukopisujest, a přilož k ráně. Pakli by na přieč byla přeťata, tak že by se nedržala, tehdy konce ta připále, a pak kuoži rány nad nimi sšij a prach červený přikládaj.

Kapitola V. O přetětí mnohých žil i cěv na hrdle zástřělem.

Druhdy skrze zástřel v hrdle mnohé žíly a cievy bývají raněny, z nichžto přielišnost krve vycházie, a zvláště po vytržení šípu, tak že často proto takový umierá. A protož tak ranění mají býti napomínáni, dřieve než bude šíp neb střela vytržena, aby poručenstvie plné učinili. A pak vytažen má býti šíp. A poteče li náramně krev, a nebude li moci býti připálenie, tehdy spal plst ze lnu[fp]lnu] lenu a peřie slepičieho, nebo z kostí prach[fq]prach] gegich přikládaj, nebo velmi stavují krev. Pakli by i tak nemohla býti stavena, tehdy přilož prach kalixtajnový a vápna nehašeného s bielkem vaječným, a k tomu nebo sám trus vepřový, nebo oslový. A k témuž spomáhá kopři[95]číslo strany rukopisuva