učiň z toho flastr a polož na miesto. Aneb řecké víno ztluka s střiedú chleba bielého, učiň flastr a přilož.

Kapitola XXIX. O otoku, jenž bývá na ceckách.

Rak přivrže li se na cecky, spomož té nemocné týmž lékem, jakož svrchu popsán jest o raku na jiných miestech, nebo pro nižádnú přičinu nemá býti cecek zkažen všie věcí, nebo žena bez nich nemóž býti živa.

Kapitola XXX. O ráně plicné.

Údové duchovní jsú plíce, cievy plicné, srdce, prsná mázdřice. A těm přiházie se, že bývají raněny. Protož bude li kto raněn na plicech, tať rána pro ústavnost hýbanie plic nemuož býti zacelena. Pakli nejsi jist té rány, tiemto znamením muožeš býti ujištěn: když krev vycházie pěnivá a proměna na dýchaní, kašel s mnohým krve vychrkáním; a jest li malá rána a bez utětie diela, muožeť ten pobyti živ, ale k zdravíť nepřijde. Ty máš chovati jakožto ty, ješto krví chrkají.

Kapitola XXXI. O ráně srdce.

Bude li raněno srdce, tehdyť vyplyne krev černá a mnohá, a moč rychle míjie a smrt přispěje. Pakli rána bude na zevnitřnie podstatě srdcě, a ne vnitř, ani blíž od střédmosti, ne tak brzo umře ten raněný.

Kapitola XXXII druhá. O ranění mázdřice prsnie.

Bude li raněna mázdřice prsnie, tehdy dychtěnie bude veliké a časté, a ti, ač hned neumrú, však ta rána nemóž býti uléčena: nebo se ústavně hýbá tak od hnutie svrchních i nižších údóv. A to jest příčina, proč nemóž býti zacelena ta rána.