[253r]číslo strany rukopisuse bráti. Též věčnost temnosti, odlúčenie všie radosti, a zvláště viděnie božieho, kteréžto odlúčenie svatý Augustin a svatý Jan Zlatoustý pokládají za najvětšie muky.
A pak poznánie těch muk a zúfanie, jenž bude najviece duši trápiti, to bude přehrozná muka, jako jest muka veliká v duši člověku, když vie, že jeho mají upáliti a vidí již oheň a nižádné naděje nemá k vysvobození. Což se pak mnohem viece mučí, vida věčnost, odlúčenie radosti nebeské, věčnost temnosti, věčnost ohně pálenie, věčnost s ďábly přebývanie. A tu věčnost u příkladě takto věz a važ, by vešken svět mákem neb pieskem od země až do nebe byl nasut a po tisíc tisících letech jedno zrnce [253v]číslo strany rukopisuodloženo bylo, ještě by veselé člověk vysvobozenie po počtu všech zrn makových čakal, neb vždy konec někdy přišel by. Ale u věčnosti, v níž konce nenie, které móž zatracenci býti utěšenie? Protož když na to věčné zatracenie vzpomenu právě, vždy mi se srdce velmi lekne. Protož die písmo: Synu, pomni na poslednie věci, a nebudeš nikdy hřešiti.[12]Sir 7,40 Protož pomněme na muky věčné a zavržem všecky žádosti zlé. Amen.
