[248v]číslo strany rukopisuaby sobě nepovolilo ve všeliké rozkoši a aby kochalo se ve všem, což sem byl udělal. A to sem pokládal za diel muoj, když bych požíval roboty mé. A když sem se obrátil ke všem skutkóm mým, kteréž učinily ruce mé, i ku pracem, v nichžto nadarmo sem usiloval až do potu, uzřel sem ve všech věcech marnost a trápenie duše, a že nic nenie věčné pod sluncem. Obrátil sem se, abych spatřil múdrost, bludy i bláznovstvie. A řekl sem: I co je člověk, aby mohl stihnúti krále, stvořitele svého? A uzřel sem, že tak mnoho přesahá múdrost bláznovstvie, kterak mnoho dělí se světlost od temnosti. Múdrého člověka oči jsúť v hlavě jeho, blázen ve tmách chodí. A poznal sem, že obého jedno jest a též zahynutie. [249r]číslo strany rukopisuI řekl sem v srdci mém: Poněvadž jednostajné bude zahynutie blázna i mé, což mi to platno, že sem větčí pilnost měl při múdrosti? I rozjímal sem s duší svú a srozuměl sem, že i to také byla by marnost, nebo nebude památka múdrého, též i blázna na věky a budúcí časové všecky věci za rovno jako přikryjí zapomenutím. Umierá učený též za rovno jako i neučený. A protož stýskalo mi se v životě mém, vida všecky věci zlé pod nebem a všelikú marnost i fresovánie duše. Opět omrzala mě všeliká snažnost má, kterúžto pod sluncem najpilnějie pracoval sem, že mám mieti dědice po sobě, kteréhož neznám, a neviem, bude li múdrý čili blázen. A pa[249v]číslo strany rukopisunovati bude nad statkem mým, kteréhož sem s pečováním pracovitě až do upocenie dobyl, aniž jest co tak marné. A protož přestal sem a nechtělo srdce mé viece pracovati pod sluncem. Nebo když někto pracuje v múdrosti, v naučení i v pečování a potom člověku prázdnému nechá toho, což nabyl, protož i to jest marnost a veliké zlé. Co zajisté jest člověku prospěšno ze všie práce své a trápenie duše, jímžto pod sluncem mučil se? Všickni dnové jeho práce a psoty plni sú aniž v noci mysl jeho odpočine. A to zda liž nenie marnost?[7]Eccl 2,1–23

Aj teď dosti praví o marnosti veliký mudřec a král dlúhú řečí, jižto všecko[b]všecko] wſſeczku zavierá větčí mudřec a král spasitel náš řka: