[251v]číslo strany rukopisupovýšenie, neb die svatý Isodor: Vysokost v světě jest velikost hřiechóv. U většiem stavu bez pochyby jest větčie muka, neb mocný mocné muky bude trpěti. Patř a viz, kde sú ciesaři, králové, kniežata mocná, bohatci velicí velmi; všickni jako stien zahynuli sú a jako sen z paměti pominuli. To váže, také važ krátkost života, jako vážil jest svatý Job řka: Člověk, urodě se z ženy, krátký čas živ jsa, naplní se mnohými psotami, jenž jako květ vzniká a potřěn bývá a pomíjie jako stien.[10]Job 14,1–2 A svatý Jakub die: Který jest život náš? Jako pára neb dým, jenž na malý se čas okáže.[11]Ja 4,15 Ó poněvadž tak jest život náš zde krátký a biedný a všecko marnost, což tehdy stojíme o zbožie aneb ci[252r]číslo strany rukopisuzích věcí žádáme, neřádně čakajíce na se na každú hodinu smrti?

Protož když staří Římané měli sú obyčej, že když sú ciesaře, kterého korunovali, v tu dobu kamenie tesané před ciesaře přinesli řkúce: Z kterého kamene tvé ciesařstvie hrob mieti chce? A musil jest on ihned voliti, takže v ten den, v kterýž jest korunován, jest jemu hrob dělán proto, aby ho pýcha marná nepozdvihla. Aj teď slyšíš druhú pomoc pro žádosti zlé, aby marnost znamenaje, neupadl v žádost marnú, věda, že nikdy nemají pokoje ti, jenž se v zemské věci pletú. Neb zbožie nikdy aneb nebrzo bývá bez hřiechu dobyto a velmi jest řiedké, aby bohatí rádi umřeli, neb nižádný nemuož mieti spolkem i slávy [252v]číslo strany rukopisunebeské i chvály světské.

Třetie pomoc proti žádosti zlé jest řád pomsty božie, jenž zřiezeně mstí a mučí pro nezřiezenú žádost, takže pro zlú žádost člověka, ač se nepokaje, bude mučiti na věky. Ať bych řeči ukrátil, položím před se i před každého zde v světě hřiešného, jako Pán Ježíš klade, oheň věčný, temnosti věčné, pláč a škřehot zubuov. Neb kterúžkolivěk muožeš muku vymysliti, buďto člověka vařenie v smole, pečenie v oleji, sekánie neb jiné mučenie, všecky ty muky zavierá oheň věčný, jenž všecky údy skrze a skrze člověka bude páliti, i maso, kóži i kosti proskočí. A že jest věčný, jakož sám spasitel praví, protož tu věčnost má vždy člověk před