[250r]číslo strany rukopisuCo platno jest člověku, ač vešken svět zíště, a své duši uškodí?[8]Mt 16,26 Vešken svět řka, miení spasitel všecko utěšenie zlé v světě, jako jměnie všeho panstvie rozkoši tělesné, takže by člověk byl pánem všeho světa po své vóli, bez přékazy vládna, a měl od počátka světa utěšenie všecka, kterýchž by mohl požádati. A měl je až do súdného dne a v súdný den aby všel do věčného ohně. Co by bylo platno, jakož die spasitel, když by potom byl u věčných mukách? I zdali s sebú vezme zbožie, aneb které utěšenie? Jistě nic. Máš duovod na bohatci, jenž nemóž v plameni obdržeti sobě od Lazara jediné krúpě.[9]L 16,23–25 A by nynie otázal Šalomúna a on tobě odpověděti mohl, snad by viece [250v]číslo strany rukopisuo marnosti uměl pověděti, než s’ nynie od něho slyšal.

A by Allexander {Allexander}textový orientátor, jenž jest vešken svět pod se byl podbojoval, by mohl mluviti mrtvý, mohl by řieci: Aj, toť já, jenž vešken svět válkú sem přemohl, Allexander tak řečený, přemožen sem v hodinu krátkú. Mnohé drže královstvie, nade všecky sem panoval v světě. Již sebú nevládnu aniž mi se královstva hodie. Krále sem porazil, mne již biedná smrt porazila. Vše sem zabíjel, již sem zabit biedně. Všeho sem pokúšel, mne již červ pokúšie i kúsá mne. Červie hlozí, červ sem na světě já byl. Všem sem brával, mne již smrt vzala, jenž všecky lidi béře. Ničímž vládnúti nemohu, jsa prach, jejž již tlačie. Nestačil mi svět ode mne osazen, již [251r]číslo strany rukopisumne malý hrob osáhl. Mál byl mi svět, pod nebe sem od noha nesen. Již s najnižšími pekla mrzkého dotýkám. Mne moře čilo ve stkle hlubokosti, když sem pokúšel, již korba krátká mne nadutého a křehkého zavřela. Proč, člověče, jenž mřeš, žádáš povýšen býti? Čím viece dobudeš, viece držeti žádáš. Všecky věci minú, hyne také rozkošný živótek. Čím výše se pozdvihneš, najníže spadneš. Patř na mě biedného, jemuž jsú všickni přáli. Již korba súžila mne v úzkém hrobě. Kto jsem a jaký? Ktož slyšíš, již vieš.

Aj, teď máš druhého krále velikého, jenž marnost na svém životě aspoň skrze něj se ukazuje. Protož znamenaje, že vše jest marnost nad marnosti, což pod sluncem jest, nežádaj zbožie a v světě