odloženo bylo, ještě by veselé člověk vysvobozenie po počtu všech zrn makových čakal, neb vždy konec někdy přišel by. Ale u věčnosti, v níž konce nenie, které móž zatracenci býti utěšenie? Protož když na to věčné zatracenie vzpomenu právě, vždy mi se srdce velmi lekne. Protož die písmo: Synu, pomni na poslednie věci, a nebudeš nikdy hřešiti. Protož pomněme na muky věčné a zavržem všecky žádosti zlé. Amen.