Ktož znamenati chce pilně marnosti světa tohoto – jest každému velmi pomocno proti všem hřiechóm, a zvláště proti tělu, proti světu a proti ďáblu. Neb ktož pilně znamená krátkost utěšenie tělesného a pominutie zbožie, ten velmi lehce zdrží ode všech zlých žádostí svú vóli. A k tomu má mieti zvláště v paměti slovo svého chudého v světě Pána a mistra i spasitele, jenž die: Co platno jest člověku, ač vešken svět zíště, a své duši uškodí? Aneb kterú dá odměnu člověk za duši svú? By jiné žádné písmo nebylo než to, dosti by mělo člověkem hnúti, aby zlú žádostí zbožie nežádal.

Avšak musím příklad dáti: Aj, král Šalomún měl jest od Boha múdrost nad jiné všecky krále, jakož jemu jest řekl Pán Buoh: Dám tobě múdrost, jenž jest neměl nižádný před tebú ani bude mieti po tobě. Měl jest také zbožie dosti, takže ležalo zlato a střiebro v Jeruzalémě jako kamenie po uliciech. Měl jest i rozkoš tělesnú, neb jest měl sedm set královen a tři sta ženim. Avšak die: Já Eclesiastescizojazyčný text byl sem králem v Jeruzalémě. A položil sem v své mysli hledati a stihnúti múdře o všech věcech, jenž pod sluncem sú. To zaneprázdněnie najhoršie dal jest Buoh synóm lidským, aby zaneprázdnili se v něm. Viděl sem všecky věci, kteréž se dějí pod sluncem, a aj, všecko marnost a trápenie duše. Převrácení lidé stěžka napraveni budú a bláznóv, těch jest bez čísla. Rozjímal sem v srdci svém řka: Aj veliký učiněn sem a přesáhl sem všecky múdrostí, kteříž byli přede mnú v Jeruzalémě. A potom die: Protož řekl sem v srdci svém: Pójdu a povolím sobě v rozkoši hojné a požívati budu libých věcí. A uzřel sem, ano i to také jest marnost. Smiech početl sem za blud a veselí řekl sem: I co se darmo klamáš? Umienil sem v srdci svém, aby vína nepožívalo tělo mé, abych rozum mój obrátil k múdrosti a abych vyvaroval se bláznovstvie, dokavadž bych nepoznal, co by bylo užitečné synóm lidským. Zveličil sem skutky své. Nadělal sem sobě domóv, štěpil sem vinnice, vzdělal