cizích věcí žádáme, neřádně čakajíce na se na každú hodinu smrti?

Protož když staří Římané měli sú obyčej, že když sú ciesaře, kterého korunovali, v tu dobu kamenie tesané před ciesaře přinesli řkúce: Z kterého kamene tvé ciesařstvie hrob mieti chce? A musil jest on ihned voliti, takže v ten den, v kterýž jest korunován, jest jemu hrob dělán proto, aby ho pýcha marná nepozdvihla. Aj teď slyšíš druhú pomoc pro žádosti zlé, aby marnost znamenaje, neupadl v žádost marnú, věda, že nikdy nemají pokoje ti, jenž se v zemské věci pletú. Neb zbožie nikdy aneb nebrzo bývá bez hřiechu dobyto a velmi jest řiedké, aby bohatí rádi umřeli, neb nižádný nemuož mieti spolkem i slávy nebeské i chvály světské.

Třetie pomoc proti žádosti zlé jest řád pomsty božie, jenž zřiezeně mstí a mučí pro nezřiezenú žádost, takže pro zlú žádost člověka, ač se nepokaje, bude mučiti na věky. Ať bych řeči ukrátil, položím před se i před každého zde v světě hřiešného, jako Pán Ježíš klade, oheň věčný, temnosti věčné, pláč a škřehot zubuov. Neb kterúžkolivěk muožeš muku vymysliti, buďto člověka vařenie v smole, pečenie v oleji, sekánie neb jiné mučenie, všecky ty muky zavierá oheň věčný, jenž všecky údy skrze a skrze člověka bude páliti, i maso, kóži i kosti proskočí. A že jest věčný, jakož sám spasitel praví, protož tu věčnost má vždy člověk před se bráti. Též věčnost temnosti, odlúčenie všie radosti, a zvláště viděnie božieho, kteréžto odlúčenie svatý Augustin a svatý Jan Zlatoustý pokládají za najvětšie muky.

A pak poznánie těch muk a zúfanie, jenž bude najviece duši trápiti, to bude přehrozná muka, jako jest muka veliká v duši člověku, když vie, že jeho mají upáliti a vidí již oheň a nižádné naděje nemá k vysvobození. Což se pak mnohem viece mučí, vida věčnost, odlúčenie radosti nebeské, věčnost temnosti, věčnost ohně pálenie, věčnost s ďábly přebývanie. A tu věčnost u příkladě takto věz a važ, by vešken svět mákem neb pieskem od země až do nebe byl nasut a po tisíc tisících letech jedno zrnce