Hus, Jan: O marnosti

Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. XVII H 19, 246v–253v. Editor Řezníčková, Barbora. Ediční poznámka

Edice vznikla za podpory projektu LINDAT/CLARIAH-CZ – Digitální výzkumné infrastruktury pro jazykové technologie, umění a humanitní vědy, registrační číslo LM2018101.

[Generovaný obsah]

sem sobě zahrady a štěpnice a posázel sem je všelikého plodu dřevím a nadělal sem sobě rybníkóv, abych svlažoval zahrady štěpóv plodících. Dobyl sem sobě pacholkuov a dievek a měl sem čeled velikú. Skot, také i stáda veliká ovcí viece nežli všickni, kteříž byli přede mnú v Jeruzalémě. Nahromazdil sem sobě střiebra i zlata a nábytkóv královských i krajin. Zdělal sem sobě zpěváky i zpěvákyně a rozkoše synóv lidských, koflíky a konve zlaté k službě, aby do nich víno leli. A převýšil sem bohactvím všecky, kteříž byli přede mnú v Jeruzalémě. Múdrost také trvala se mnú. A všecky věci, kterýchž žádaly oči mé, nebránil sem jima, aniž sem zbraňoval srdci mému, aby sobě nepovolilo ve všeliké rozkoši a aby kochalo se ve všem, což sem byl udělal. A to sem pokládal za diel muoj, když bych požíval roboty mé. A když sem se obrátil ke všem skutkóm mým, kteréž učinily ruce mé, i ku pracem, v nichžto nadarmo sem usiloval až do potu, uzřel sem ve všech věcech marnost a trápenie duše, a že nic nenie věčné pod sluncem. Obrátil sem se, abych spatřil múdrost, bludy i bláznovstvie. A řekl sem: I co je člověk, aby mohl stihnúti krále, stvořitele svého? A uzřel sem, že tak mnoho přesahá múdrost bláznovstvie, kterak mnoho dělí se světlost od temnosti. Múdrého člověka oči jsúť v hlavě jeho, blázen ve tmách chodí. A poznal sem, že obého jedno jest a též zahynutie. I řekl sem v srdci mém: Poněvadž jednostajné bude zahynutie blázna i mé, což mi to platno, že sem větčí pilnost měl při múdrosti? I rozjímal sem s duší svú a srozuměl sem, že i to také byla by marnost, nebo nebude památka múdrého, též i blázna na věky a budúcí časové všecky věci za rovno jako přikryjí zapomenutím. Umierá učený též za rovno jako i neučený. A protož stýskalo mi se v životě mém, vida všecky věci zlé pod nebem a všelikú marnost i fresovánie duše. Opět omrzala mě všeliká snažnost má, kterúžto pod sluncem najpilnějie pracoval sem, že mám mieti dědice po sobě, kteréhož neznám, a neviem, bude li múdrý čili blázen. A panovati

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 10 měsíci a 20 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).