tať nedovede jinam než do pekla.

Vediž mě od vožíraní k střídmosti,

abych neskusil skrz to těžkých teskností!

Jistěť nám synuom [41v]číslo strany rukopisua dcerám na tom jest málo,

[245] kdyby se nám za mládí to pohodlí stalo,

že nás vodí a nosí před škodným pádem:

to jest vše [42r]číslo strany rukopisus lehčejším základem.

Ale když nám k vosmnácti letuom pospíchá,

toť rodičuom má býti pravá útěcha,

[250] zvedú liť syny [42v]číslo strany rukopisua dcery ku polepšení.

V pravděť v tom mají nemalé utěšení,

nebť ne na tom dosti, aby člověk zplodil,

ale aby se plod [43r]číslo strany rukopisuBohu i lidem hodil.

Též, otče najmilejší, přistój ku paměti,

[255] při čemž žádám tvé naučení míti.

Najprv statek svuoj [43v]číslo strany rukopisuabych uvedl v úpravu,

jímž bych stál bez poškvrny svého stavu,

přátely znaje, jak mám s nimi hodovati,

a služební[44r]číslo strany rukopisuky pravé od levých rozeznati.

[260] Mým útratám potud aby byla míra,

pokudž by nebyla v měšci škodná díra,

neb mě[44v]číslo strany rukopisušec když zděraví[e]zděraví] zderawij, hotovým veta –

a těžko dobýti statku v tato léta.

Žádám, otče, že mi neráčíš [45r]číslo strany rukopisuza zlé míti

[265] a mne v tomto vyslyšeti,

postúpíš liž mi které schrány k bytu,

a hosté do domu ke mně že se poskytú,

ve vší [45v]číslo strany rukopisukratochvíli ať jim dostojím,

slušně nakrmím i napojím.

[270] Ale tomu, prosím, nedopúštěj dostati,

abych měl s kým ško[46r]číslo strany rukopisudně o peníze hráti,

nebť mnozí umějí dozrale uklátiti

a hospodáře častou pobídkú usaditi.

A tuť na něm mnohý [46v]číslo strany rukopisuvyhrati hledí,

[275] co by on měl dáti do roka čeledi.

Škodnátě to věc a nelibá,

zdařiž Pán Buoh, ať jest mne v tom chy[47r]číslo strany rukopisuba!

Račiž mne naučiti hostinské ctnosti,

ať jich poctím v šlechetnosti,

[280] v jídle a pití účastnost přední aby měli,

pokudž [47v]číslo strany rukopisunás k tomu Pán Buoh nadělí.

Rozprávky naše při dobrým kvasu

ať jsú napřed o Pánu Bohu příkladem času,

v jeho [48r]číslo strany rukopisupřikázaní abychom chodili,

[285] žádajíc jemu býti najvíc milí,

kvasy takové abychom uměli míti,

pomnějíc na to, že [48v]číslo strany rukopisumáme umříti.

Dále pak v rozličné kratochvíli

můžeme sobě býti bez škody milí.

[290] Jakáť jest to věc o peníze hráti!

Zdaliž nemuož lepší kratochvíl nastati?

Čísti ale předkuov zachování,

pokudž ukáže v kronikách sepsání,

nebo rozká[49v]číslo strany rukopisuzati na loutnu hudci sříkati,

[295] nebo zpěvákuov ponuknuto buď zpívati,

bude liť pak skokuov a zápasníkuov píle,

i nechť i ti přičiní kratochvíle,

a by pak i dva páry kolcuov spustil:

toho všeho aby raději dopustil,

[300] než by v svém domě [50v]číslo strany rukopisuk škodnému hříchu

měl škodně hráti, i ku posměchu.

Neb ve jhře muož každý znáti,

žeť nemohú všickni vyhrávati.

Ktož prohrají, tiť se hněvají,

[305] a proto na sobě toho znáti nedají.

Tu již ďáblové radostí pleší.

že takový proti Pá[51v]číslo strany rukopisunu Bohu dvakrát hřeší.

A ktož vyhrávají, tiť jsú veselí,

ale jistě té radosti v Bohu nevseli.

[310] Všickni neujdú před Bohem [52r]číslo strany rukopisušrámu,