I zároveň [103v]číslo strany rukopisurozumějž tomu spolu,
když nosíš nemluvňátko k Božímu stolu,
žeť mu to jde jako s žádným prospěchem,
a tobě strach, nejde li s hříchem.[6]celý verš doplnil mladší písař
[630] Rozpomí[104r]číslo strany rukopisunajtež se na to, rodičové milí,
ať vás takový zpuosob nemýlí.
O nás děti mějte péče takové,
vy s jedné strany a [104v]číslo strany rukopisus druhé kmotrové!
Mějtež o nás péči velikú rádi,
[635] dokudž sme k tomu volni za mládí,
radši rozličného trápení, dajte [105r]číslo strany rukopisuza to mnohé dítě[7]verš zřejmě vinou písaře porušen, Vrťátkova edice nahrazuje „dajte za to“ vazbou „co dá za to“,
žeť se jim s tím steskne na světě.
Mnohá matka rukama lomíc,
s pláčem o svém dítěti mluvíc:
[640] „Bídný synu, več se dá[105v]číslo strany rukopisuváš,
nad mým zámutkem žádné lítosti nemáš?“ –
Něcoť mu i řečí přiškrtí,
a onť co zlý kuoň hlavú vrtí,
a zdáť se mu co na trní [106r]číslo strany rukopisustáti,
[645] když má takových řečí poslúchati.
Než[8]na tomto místě nečitelná marginální poznámka mladšího písaře jakž se vyvrže, ať jest hned rota!
A tu penězuom nebuď žádná sporota,
než ať se za všecky platí [106v]číslo strany rukopisupitie hojně,
šlundry hladké ať okolo něho chodí strojně,
[650] peněz hojně v měšci aby bylo,
a utratiti všecky jestiť mu milo,
[107r]číslo strany rukopisuaniž mu se kdy udá na to pomysliti,
když utratí, že musí nuzníkem býti.
Rač ostříci, Pane Bože, půtky takové,
[655] varujmež [107v]číslo strany rukopisuse toho, dcery i synové!
Srozumějíc přikázaní Božímu v dostatku,
ctěmyž rádi otce i také matku.
A když to pořádní učinímy,
jistotně že při tom i Pána Boha [108r]číslo strany rukopisuuctímy.
[660] Nebť se na tom Bohu[j]Bohu] hohu Spasiteli zalíbilo,
aby dítě rodičuom poddáno bylo,
a oni, budú liť na cestě spravedlnosti,
jinam dětí nepovedú než k Boží milosti.
Ó, přemilá děťátka, všickni i já v kolébce,
[665] slibiž se nám to, když tak Pán Buoh míti chce!
Nečiňmež nic proti otci i mateři,
ať jich skrze nás žádný zámutek neudeří!
Zpomeňmež na to, [108v]číslo strany rukopisubudem li kdy míti děti,
že od nich poslušenství budem chtíti,
[670] ať na nás nedopustí všemohúcí Buoh věčný
skrze děti naše pláč nevděčný!
Dajž Pán Buoh nám od rodičuov všecko snésti,
a jim rač dáti múdrost nás k dobrému vésti![9]verše 658–673 připsal mladší písař
