I zároveň rozumějž tomu spolu,

když nosíš nemluvňátko k Božímu stolu,

žeť mu to jde jako s žádným prospěchem,

a tobě strach, nejde li s hříchem.

[630] Rozpomínajtež se na to, rodičové milí,

ať vás takový zpuosob nemýlí.

O nás děti mějte péče takové,

vy s jedné strany a s druhé kmotrové!

Mějtež o nás péči velikú rádi,

[635] dokudž sme k tomu volni za mládí,

radši rozličného trápení, dajte za to mnohé dítě,

žeť se jim s tím steskne na světě.

Mnohá matka rukama lomíc,

s pláčem o svém dítěti mluvíc:

[640] „Bídný synu, več se dáváš,

nad mým zámutkem žádné lítosti nemáš?“ –

Něcoť mu i řečí přiškrtí,

a onť co zlý kuoň hlavú vrtí,

a zdáť se mu co na trní státi,

[645] když má takových řečí poslúchati.

Než jakž se vyvrže, ať jest hned rota!

A tu penězuom nebuď žádná sporota,

než ať se za všecky platí pitie hojně,

šlundry hladké ať okolo něho chodí strojně,

[650] peněz hojně v měšci aby bylo,

a utratiti všecky jestiť mu milo,

aniž mu se kdy udá na to pomysliti,

když utratí, že musí nuzníkem býti.

Rač ostříci, Pane Bože, půtky takové,

[655] varujmež se toho, dcery i synové!

Srozumějíc přikázaní Božímu v dostatku,

ctěmyž rádi otce i také matku.

A když to pořádní učinímy,

jistotně že při tom i Pána Boha uctímy.

[660] Nebť se na tom Bohu Spasiteli zalíbilo,

aby dítě rodičuom poddáno bylo,

a oni, budú liť na cestě spravedlnosti,

jinam dětí nepovedú než k Boží milosti.

Ó, přemilá děťátka, všickni i já v kolébce,

[665] slibiž se nám to, když tak Pán Buoh míti chce!

Nečiňmež nic proti otci i mateři,

ať jich skrze nás žádný zámutek neudeří!

Zpomeňmež na to, budem li kdy míti děti,

že od nich poslušenství budem chtíti,

[670] ať na nás nedopustí všemohúcí Buoh věčný

skrze děti naše pláč nevděčný!

Dajž Pán Buoh nám od rodičuov všecko snésti,

a jim rač dáti múdrost nás k dobrému vésti!