[145r]číslo strany rukopisuTob10,4 Tehda plakáše máti jeho neuléčitedlnými slzami a pravieše: Auve, auve mně, synu mój, že tě pustili jsme jíti, světlo očí našich a huol starosti našie, utěšenie života našeho, naději potomnosti našie, Tob10,5 všickno spolu v tobě jednom jmajíce, tebe nejměli jsme pustiti jíti od nás. Tob10,6 Jí řékáše Tobiáš: Mlč, ženo, a neroď mútiti se. Zdráv jest syn náš, dostiť věrný jest muž ten, s kterýmž poslali jsme jeho. Tob10,7 Ona pak nižádným obyčejem utěšiti se nemóžieše, ale na každý den vyběhnúc obhledáše a obcházieše cesty všickny, po kterýchž naděje navrácenie vidieše se, aby zdaleka uzřela jeho, ač státi se mohlo by, přicházejícieho. Tob10,8 Tehda Raguel řiekáše k zeti svému: Ostaň zde a jáť pošli posla[9]nečitelná marginální poznámka mladší rukou zdravie o tobě k Tobiášovi, otci tvému. Tob10,9 Jemuž Tobiáš vece: Já poznal jsem, že otec mój a máti má dni počítají a mučí se duch jejich v nich. Tob10,10 A když slovy mnohými prosil by Raguel Tobiáše, a on jeho žádným obyčejem nechtěl by poslechnúti, dal jest jemu Sáru a polovičnú stranu všie podstaty své v sluhách, dievkách, v braviech, u velblúdiech a v kravách, a peněz mnoho, a zdravého a radujícieho se pustil jest jeho od sebe Tob10,11 řka: [145v]číslo strany rukopisuAnjel Páně svatý buď na cestě vašie a provoď vás neporušené, a nalezli byšte všickno pravě u rodičuov vašich, prvé nežli umřel bych. Tob10,12 A pochopivše rodičové dceru svú, políbili jsú ji a pustili jsú jíti, Tob10,13 napomínajíce ji ctíti svekry své, milovati manžela, zpravovati čeled, zřiediti duom a se samu netresktatedlnu vydávati.

Jedenáctá

Tob11,1 A když navracovali by se, přišli jsú do Charan, kteréž jest na puol cesty proti Ninive jedenáctého dne. Tob11,2 I vece anjel Tobiášovi: Bratře, vieš, kterak opustil jsi otce tvého. Tob11,3 A tak ač líbí se tobě, předejděma a tichým chodem následujte cestu, naši čeledi, spolu s manželkú tvú a s hovady. Tob11,4 A když to líbilo se bieše jemu, aby šli, vece Rafael k Tobiášovi: Vezmi s sebú z žluči rybie, neboť bude potřebna. A tak vzal jest Tobiáš z žluči té a šli jsú. Tob11,5 Anna pak sedieše podlé cesty na každý den na vrchu hory, odkudž patřiti možieše zdaleka. Tob11,6 A když s toho miesta spatřováše příchod jeho, uzřela jest z daleka a inhed poznala jest jdúcieho syna svého a běževši zvěstovala jest muži svému řkúci: Aj, syn tvuoj přichází! Tob11,7 I vece Rafael k Tobiášovi: Když všel by do domu tvého, inhed klaněj se Pánu Bohu