[136v]číslo strany rukopisuTob2,5 A když skryl bieše tělo, jedl jest chléb v pláči a třesení, Tob2,6 pamatuje tu řeč, kterúž řekl jest Pán skrze Amosa proroka: Dnové hodní vaši obrátie se v kvielenie a pláč. Tob2,7 Když pak slunce zašlo bieše, odšel jest a pohrabal jest jeho. Tob2,8 Káráchu pak jeho všickni bližní jeho řkúce: Však tejto věci pro {dle}meziřádkový přípisek mladší rukou příčinu zabit býti kázán jsi, a jedvy utekl jsi smrti přikazovánie, a opět pohrabáváš mrtvé. Tob2,9 Ale Tobiáš viece boje se Boha nežli krále, bráše těla zbitých a tajieše v domu svém a o puol nociech pohrabováše je. Tob2,10 Přihodilo se jest pak, že některého dne ustav od pohrabovánie, přišed domuov, povrhl bieše se podlé stěny a usnul bieše. Tob2,11 A z hnízda vlastovičieho spíciemu jemu horká lajna vpadla by na oči jeho a byl by slepý. Tob2,12 Toto pak pokušenie proto přepustil jest Pán přihoditi se jemu, aby potomním dán byl [příklad]text doplněný editorem trpělivosti jeho jakožto i svatého Joba. Tob2,13 Nebo když v nemluvnosti své vždyckny Boha bál by se a přikázanie jeho ostřiehal by, nenie zamúcen proti Bohu, že rána slepoty přihodila by se jemu. Tob2,14 Ale nepohnutedlný v boží bázni zuostal jest, čině dieky Bohu všickny dni života svého. Tob2,15 Nebo jakožto blaženému Jobovi posmieváchu se králové, [137r]číslo strany rukopisutak tomuto rodičové a příbuzní jeho posmieváchu se životu jeho řkúce: Tob2,16 Kde jest naděje tvá, pro kterúž almužny činieše a pohřeby? Tob2,17 Tobiáš pak káráše je řka: Neroďte tak mluviti, Tob2,18 nebo synové svatých jsme a života toho čekáme, kterýž Buoh dáti jmá těm, kteříž viery své nikda neproměňují od něho. Tob2,19 Anna pak, žena jeho, jdieše k tkadlcuovskému dielu na každý den a z diela rukú svú ztravu, kterúž stihnúti mohla bieše, přinášieše. Tob2,20 Tehda stalo se jest, že kozelce kozieho vzemši, přinesla by domuov, Tob2,21 jehožto když hlas vřeščícieho muž jejie uslyšel bieše, řekl jest: Vizte, aby snad kradený nebyl, ale vraťte jeho pánóm jeho, neboť neslušie nám ani jiesti z krádeže čieho ani dotýkati se. Tob2,22 K tomuto žena jeho hněvacíci se odpověděla jest: Zjevně marna učiněna jest naděje tvá a almužny tvé nynie zjevily jsú se. Tob2,23 A tak těmi i jinými takovými slovy hanieše jeho.

Třetie kapitula

Tob3,1 Tehda zalkal jest a počel modliti se se slzami Tob3,2 řka: Spravedlivý jsi Pane a všickni súdové tvoji spravedlivi jsú a všickny cesty tvé milosrdenstvie a pravda a súd. Tob3,3 A nynie, Pane, pamětliv buď mě[a]mě] mnye a