[135v]číslo strany rukopisumladosti báti se Boha učil jest a vzdržovati se od každého hřiechu. Tob1,11 Tehda skrze vazbu přišel bieše s ženú svú a s synem svým do města Ninive se všiem pokolením svým Tob1,12 a všickni jedli by z pokrmuov pohanských; on ostřiehal jest duše své a nikda nepoškvrnil se jest v krmiech jich. Tob1,13 A že pamětliv byl jest Pána ve všem srdci svém, dal jest jemu Buoh milost před viděním Salmanazara krále Tob1,14 a dal jest jemu moc: kamž kolivěk chtěl by jíti, jmaje svobodu, což kolivěk činiti chtěl by. Tob1,15 Chodieše pak po všech, kteříž biechu v vazbě a napomínanie spasenie dáváše jim. Tob1,16 Když pak přišel bieše do Rages, města Médských, a z těch, kterýmiž poctěn bieše od krále, jměl by deset hřiven střiebra, Tob1,17 a když mnohý zástup rodu jeho Gabele potřebného viděl by, kterýž bieše z pokolení jeho, pod zápisem dal jest jemu pamatovanú váhu střiebra. Tob1,18 Po mnohém pak času umrlého Salmanazara krále když kraloval by Senacherib, syn jeho, za něho a syny ošklivé jměl by před viděním svým, Tob1,19 Tobiáš na každý den chodieše po všem příbuzenstvie svém a těšíše je. Děléše pak jednomu každému, jakož možieše z statkuov svých. Tob1,20 Lačné [136r]číslo strany rukopisukrmieše a nahým rúcha dáváše. A mrtvým a zbitým pohřeb pečliv jsa dáváše. Tob1,21 Tehda když navrátil se bieše král Senacherib, utiekaje od židovstva, ranú, kterúž u něho Buoh učinil bieše pro rúhanie jeho, a rozhněvav se, mnohé zbil by z synuov Izrahelových; Tobiáš pohrabováše těla jich.[1]ve verši 1,21 nejistá interpunkce Tob1,22 A když zvěstováno jest králi, kázal jest jeho zabiti a vzal jest všicknu podstatu jeho. Tob1,23 Tobiáš pak s synem svým a s ženú utekl náh[2]„náh“ může též náležet k následující větě. Tajil se jest, nebo mnozí milováchu jeho. Tob1,24 Po dnech pak čtyřidceti pěti zabili jsú krále synové jeho Tob1,25 a navrátil jest se Tobiáš do domu svého a vešken statek jeho navrácen jest jemu.

Druhá

Tob2,1 Potom pak když byl by den sváteční[3]nečitelný interlineární přípisek mladší rukou Páně a učiněn bieše oběd dobrý v domu Tobiášově, Tob2,2 řekl jest synu svému: Jdi a přiveď některé z pokolenie našeho bojície Boha, ať hodují s námi. Tob2,3 A když odšel bieše, navrátiv se zvěstoval jest jemu muže z synuov Izrahelových zadáveného ležeti na širokosti. A inhed vyskočiv z seděnie svého, opustiv oběd postní, přišel jest k tělu. Tob2,4 A vzem je, nesl jest do domu svého tajně, a když slunce zašlo bieše, opatrně pohrabal by jeho.