povo[D2v]číslo strany rukopisuláni. Ty věci, kteréž máme na tomto světě, že nejsou naše a z nich počet vydati musíme. V tom ve všem, což my koli činíme, kterak nás šetří a před Bohem nic tajno býti nemůže. Naposledy, chtějme my nebo nechtějme, vládařství našeho prázdni býti musíme, všeho zde, což máme, nechajíc, a to když se nejménějí (mimo vuoli naší) nadějeme.
Již čas jest k druhému rozjimání předsevzatému přistoupiti, jakž jsem pověděl, že sobě předložíme
Při přijímání velebné svátosti oltářní muože-li koncilium anebo nejvyšší biskup (zachovajíc podstatu té svátosti) co změniti, přidati aneb ujíti; a my při tom kterak bychom se náležitě měli chovati a čeho s pilností bedlivou šetřiti
Tohoto času že jest všem, kteříž by toho v těchto krajinách žádali (jakž jsem toho dnes tejden dotekl a k dnešku k rozjímání zanechal) od koncilium svatého tridentského a jeho svatosti nejvyššího [D3r]číslo strany rukopisubiskupa, aby mohli s pokojným a dobrým svědomím v jednotě a v poslušenství církve svaté obecné svátost oltářní pod obojí spuosobou přijímati.
Přijímání pod obojí spůsobou dopuštěno.
I věděti nejprvé máte, že jest se to stalo skrze bedlivou snažnost Jeho Milosti Ferdinanda, císaře římského, uherského a českého etc.cizojazyčný text, krále etc.cizojazyčný text, pána našeho nejmilostivějšího. Kterýžto Jeho Milost císařská po všeckna tato léta, když jest rozdělení mezi křesťany v reliji počalo se rozmáhati, ráčil otcovským a svatým spůsobem o tom přemýšleti, kterak by takové rozdělení v náboženství a nevole mezi křesťany mohly vyzdviženy býti. Zajisté ráčil to dobře znáti, kterak z nesrovnání a rozdílův v náboženství mohlo by mnoho zlého všemu křesťanstvu přijíti, majíc jeden k druhému tajnou nechut. Jakž pak jest se to několikráte shledalo, když jsou měli potentátové křesťanští hotovou snažností (předkem ke cti a chvále Boží a pro obhajování a zastání spolu ouduov svých křesťanuov, kteříž jsou od nepřítele a žíznitele krve křesťanké Turka sužováni a trápeni byli) pilnost přičiniti a jednomyslně s ochotností (jsuc jako za jednoho člověka) Turku odolávati a křesťany chrániti; přitom daleko jiný spuosob (ano nespuosob musim říci) jest se našel, kterak jsou se sami křesťanští potentátové a páni svařili, jeden proti druhému války zdvíhali, sebe vespolek sužovali, mordovali a hubili, svou moc a své statky jeden proti druhému vynakládali, chudíc se vespolek. Což aby
