prospě[D2r]číslo strany rukopisuje, pýcha? Co statek a zboží světské? Co rozkoš tělesná? Ješto toho všeho zde nechati musíme, jakž svatý Pavel dí: Nic jsme nepřinesli na tento svět a bez pochyby, že nic neodneseme.
1 Tim. 6[80]1 T 6,7
Zde tehdy snažme se, abychom sobě činili přátely z mamony nepravosti. Zde ovšem, pokudž čas máme a ještě s vládařství složeni nejsme. Zde jest čas vzáctný a dnové spasení. Po smrti již času žádného k dobrému činění není.
2 Kor. 6[81]2 C 6,2
Zjeve. 10[82]Ap 10,6
Po smrti času není.
Dobře tento vládař opatrný pověděl: Že kopati nemuože a žebrati se stydí. Příklad toho máme na pěti pannách bláznivých, kterak jsou málo spůsobily pracovitým hledáním[g]hledáním] hledánij oleje. A nic jsou vyprositi nemohly, když čas stratily. Ačkoli tloukly, říkajíce: Pane, Pane, otevři nám. Ale povědíno jest jim: Zajisté neznám vás.
Mat. 25[83]Mt 25,1–12
Tolikéž onen bohatec, když čas vzáctný potratil, nemohl vyprositi ani jedné krápěje vody, aby byl svlažen jazyk jeho. Protož zdravou radu mudřec dává: Synu, ve všech skutcích tvých pamatuj na poslední věci a na věky nezhřešiš.
Luk. 16[84]L 16,19–31
A Pán[85]Pán: Pā Kristus v dnešním evanjelium svatém milostivě nás napomínati ráčí: Čiňte sobě přátely z mamony nepravosti, aby, když byšte zhynuli, přijali vás do věčných stanuov.
Eklezi. 7[86]Sir 7,32
To jest těch pět věcí, kteréž řeč dnešního evanjelium svatého v sobě obsahuje, jenž k povinnosti povolání našeho křesťanského se vztahují a abychom je znali, nám velmi potřebí; totiž, že zde nejsme než služebníci, k pracem pobožným, a ne k zahálce jsme povo[D2v]číslo strany rukopisuláni. Ty věci, kteréž máme na tomto světě, že nejsou naše a z nich počet vydati musíme. V tom ve všem, což my koli činíme, kterak nás šetří a před Bohem nic tajno býti nemůže. Naposledy, chtějme my nebo nechtějme, vládařství našeho prázdni býti musíme, všeho zde, což máme, nechajíc, a to když se nejménějí (mimo vuoli naší) nadějeme.
Již čas jest k druhému rozjimání předsevzatému přistoupiti, jakž jsem pověděl, že sobě předložíme
Při přijímání velebné svátosti oltářní muože-li koncilium anebo nejvyšší biskup (zachovajíc podstatu té svátosti) co změniti, přidati aneb ujíti; a my při tom kterak bychom se náležitě měli chovati a čeho s pilností bedlivou šetřiti
Tohoto času že jest všem, kteříž by toho v těchto krajinách žádali (jakž jsem toho dnes tejden dotekl a k dnešku k rozjímání zanechal) od koncilium svatého tridentského a jeho svatosti nejvyššího
